Když vám tečou po tváři slzy štěstí a není nic hezčího než právě teď

V poslední době jsem neměla absolutně žádnou chuť psát. Bylo to tak i trošku odrazem mé mysli, která byla zahlcená a byl v ní upřímně řečeno pěkný bordel. Stalo se pár událostí, o které se s vámi chci podělit a chci i určitě napsat, jaký byl můj rok 2015, ale dneska ještě dostane přednost úplně jiný článek.

Je po půlnoci, u mě klasická doba, kdy přichází TY myšlenky, které nutně potřebuju dostat na papír, protože nechci, aby upadly do říše snů.

Do života se vám vždy dostanou ti správní lidé, protože si je tam přivoláte a mají určitý význam na vaší cestě. Já jsem takto potkala dva Honzy, jednoho mladšího a jednoho staršího. Oba mi byli v poslední době velkou oporou a podle mě, o tom vůbec ani nevěděli. Tento článek píšu klukům jako velké poděkování.

Po návratu z Asie jsem se jeden večer poznala s velkým Honzou v tělocvičně. Totálně mě dostal svým klidem při cvičení a ladností se kterou prováděl každý pohyb. S malým Honzíkem jsme se potkali někdy v průběhu září taky v tělocvičně a já jsem se měla stát jeho trenérkou na příštích pár měsíců, abychom společně dosáhli jeho snu.

Velký Honza mě nasměroval na cestu, při které jsem se zbavila cysty v ruce. Když jsem se s ním měla konečně šanci o několik měsíců později potkat znovu, vyzařovala z něj taková energie, kterou jsem snad nikdy z nikoho až tak necítila. Došla jsem domů a zářila jsem, jak zrovna vyměněná žárovka. Honza mi ten večer mimo jiné doporučil knížku od Dana Millmana – Cesta pokojného bojovníka.

Hned jsem si ji pořídila a pustila se do ní. Několikrát jsem si pobrečela, nechápala jsem, pak jsem zase chápala a všechno mi do sebe začalo zapadat… Knížku si určitě prečtu ještě několikrát, abych pochopila víc, ale už teď mi byla velkou inspirací a připoměla mi důležité věci. Je až neuvěřitelné, kolik vám jeden příběh může dát!

Čas je TEĎa místo je TADY

Život a činnost pokojného bojovníka – to znamená být užitečný pro druhé. Jedna z mých nejoblíbenějších vět. A do dnešního mého příběhu se nemohla hodit víc!

Honzíkovi, mému malému baleťákovi, se dneska začal plnit jeho životní sen. Dostal se na konzervatoř a já jsem si naprosto jistá, že s jeho pílí, kterou jsem u něj měla možnost poznat, se dostane až na prkna, která znamenají svět! A já budu za pár let sedět v první řadě a koukat tam na něj a budu na něj stejně pyšná jako dneska!

Jeho máma mi poslala tuto zprávu a já ji sem musím dát. Porozumíte tomu, jaké to pro mě je, když děláte něco, jak nejlíp umíte, s láskou a na 100% se při tom oddáváte přítomnému okamžiku, protože na tom jediném vlastně záleží!

„Milá Martino! Honza se dnes pod číslem 74 probojoval k přijetí na Taneční konzervatoř Praha. Přihlášených dětí bylo 76, přijatých po 3 kolech 16. To, že Honza uspěl, je z největší části – vedle jeho vlastního výkonu – Vaše práce. Vy nejlépe víte, jak vypadaly jeho hvězdy v říjnu – a jak předevčírem. To, co jste s ním dokázala, je naprosto neuvěřitelné. Kdybychom Vás nepotkali, nikdy by to tak nemohlo dopadnout. Honzovi se splnil sen – a to díky Vám. Říct, že Vám děkujeme, je žalostně málo. Tak snad všem Vašim přátelům a uživatelům facebooku: Martina je prostě HVĚZDA mezi trenéry – a kdo chcete, aby Vaše dítě zazářilo, svěřte jí je do péče!!!!!!! DĚKUJEME MARTINO!!!!!!!!!!!!!“

Teď už chápete ty moje slzy štěstí?

Každý víkend minulých pár měsíců jsme se potkávali v tělocvičně a i po všech těch nezdarech, pádech a bolesti při protahování jsme to spolu zvládli. Tenhle a další víkendy bez něj budou zvláštní. Ale oba se teď vydáváme na novou cestu a je úžasné, že jsme se obohatili navzájem a každého z nás to posunulo tam, kam mělo!

Bude se mi stýskat, ale ani si neumíte představit, jakou mám TEĎ radost a jak jsem naplněná štěstím!

Kluci děkuju za to, že jste šli kousek cesty se mnou :-*

Marti ♥

7 thoughts on “Když vám tečou po tváři slzy štěstí a není nic hezčího než právě teď

  1. Zajímavá shoda okolností – zrovna včera večer jsem nadatlovala článek na podobné téma – jen ze strany matky 🙂 https://zitjak.wordpress.com/2016/01/28/smutna-radost/ Loučili jsme se po 6 letech! s učitelkou baletu mé dcery (které je 9 let :-)). Asi rok učila i mě a mou kamarádku 🙂 Bylo to hodně emotivní. A co se týká té knížky – film jsi viděla?? Také se mi líbila… ale hlavně proto, protože to bylo poprvé, kdy jsem četla o tom, jaké to je mít duchovního učitele 🙂 Měla jsem tenkrát nutnou potřebu slyšet i zkušenosti někoho jiného, protože jsem si tím sama procházela… a někdy takové lidi má člověk opravdu chuť už nikdy nevidět :-))) A přece se člověka hluboce dotýkají, hluboce ho ovlivňují a každé setkání má nevyčíslitelnou cenu :-)))

    • Článek už jsem u tebe zhltla jedním dechem. Ach ty loučení … Ale jak bylo psáno v knize, „odchod“ je jen pojem, pořád zůstane kus jí v ní a kolem, takže vlastně nikam neodjíždí 🙂 Film jsem viděla, ale knížce se absolutně nevyrovná, je v ní zachyceno tolik malých příběhů, které ji perfektně doplňují… A u knížky si hlavně člověk popřemýšlí a slova dostanou úplně jinou hloubku.

      • To už jsem také musela často řešit. Odchody (třeba jen krátkodobé) těch, o kterých si myslí, že je vedle sebe NUTNĚ potřebuje, protože jeho život velmi obohacují. Uvědomění, že dokud člověk žije, může vnímat přítomnost druhých kdykoliv a kdekoliv, v jiné místnosti, v jiném městě, v jiné zemi (a ostatně i po smrti těch lidí) velmi osvobozuje. Jsou v nás a my na to jen zapomínáme…

  2. Jsi úžasný člověk Marti. Jsem ráda, že jsem tě poznala osobně. Máš srdce na správném místě a,to se odráží v tom, co dělás. Na zdi mám poveseny citát, že v životě potkáš lidi, co ti tvůj život obrátí naruby. Teď ten pocit taky Zažívám a je to skvělé. Jsem ráda, že sdílís svůj příběh 😉 Romi
    http://Www.romcasedlackova.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *