Kladu si na sebe vysoké nároky?

Když jsem se připravovala na zkoušku z managementu, asi 100x jsem četla, jak je všechno ovlivněno turbulentním prostředím a jaké to má dopady na management. Vůbec mě ale nenapadlo si to promítnout i na vlastní život a chování.

Pro mě byl podzim a vlastně můj poslední semester na vysoké jízdou v TGV! Nechápu, jak jsem to zvládla a jsem ráda, že mě už čeká jen jeden poslední test a jedna ústní zkouška. Vůbec jsem nezaznamenala pro mě klasické novoroční dumání nad životem, hodnocení minulého roku a spřádáním plánů na rok další. Ani jsem si vlastně neodpočinula zachumlaná v dece u stromečku listováním v nových knížkách, co jsem dostala. Ležela jsem ponořena v hordě kapesníčků, sirupu proti kašli a esenciálních olejíčků. Do toho jsem smolila seminárky a učila se, co síly a mozková kapacita stačila. Bláznivý to nápad zvládnout 2 semestry v jeden…

Co jsem se vrátila z Asie do Evropy se to na mě pořád jenom valí. To je to turbo tempo o které jsem nejenom četla, ale taky jsem v něm pěkně vtáhnutá až po můj první šedivý vlas na hlavě. Nevím, jestli je to tím, že jsem téměř už 3 týdny v kuse nachlazená, unavená nebo všelijaká … co mi vlastně otevřelo oči, ale na 100% vím, že tohle musí přestat a musím se hodit zase do té pohody v jaké jsem byla předtím –  šťastná a spokojená.

S turbulentím prostředí ve kterém teď všichni žijeme souvisí i další věc. Nevím jestli to tak máte taky, ale aspoň já si na sebe kladu vysoké nároky. Chci toho spoustu stihnout, neumím říkat NE a do toho mám hlavu plnou nápadů.

Tohohle brouka do hlavy mi v rámci jednoho víkendového kurzu nasadil odborník na slovo vzatý… Po prvních pár minutách, co jsme se prezentovali mě měl přečtenou. A po obědě s ním to naprosto přesně vystihl a pojmenoval …. “Martino, vy jste na sebe moc přísná a berete si toho na sebe moc!” Podvědomě jsem s ním naprosto souhlasila a věděla, že má pravdu, jen mozek se bránil a věděl, co ho všechno čeká a nechtěl si to připustit. Nebo vlastně nešlo ani co ubrat, protože jsem měla všechny závazky jen takové, kterým už nešlo říct v průběhu ne. A stopnout psaní blogu nebo cvičit gymnastiku, to bych přišla i o tu poslední radost, která mě držela do Vánoc nad vodou.

Těším se na to, až si projdu článek Můj dva nula jedna pět, až si znovu připomenu ty všechny nádherné momenty, místa a zážitky a minulý rok uzavřu… jen se na to předtím musím hodit do pohody a udělat si po dlouhé době den jenom sama pro sebe!

V kalendáři jsem si ho dala na čtvrtek a bude vypadat nějak takto:

  • udělám si čerstvou šťávu z ananasu a z řapíkatého celeru (má oblíbená kombinace)
  • skočím si do obchodu na výborný lískooříškový croissant
  • po sprše se namažu od hlavy až k patě mým novým home made švestkovým krémem
  • vlezu si zpátky do postele a začtu se do nového cestopisu, který jsem dostala k Vánocům
  • mobil i počítač zůstanou až do oběda OFF!
  • a až se mi nebude chtít číst, pustím si zenovou hudbu a budu snít a dávat všechny myšlenky na papír…

Nebo takto nějak podobně bude vypadat mé dopoledne, kdy se nenechám vůbec ničím a nikým rušit! Po středeční zkoušce to bude velká odměna!16Jestli máte pocit, že je toho na vás až příliš nebo nezvládáte, naplánujte si taky den jen pro sebe a zkuste popřemýšlet, co uděláte jinak, abyste byli zase spokojení :).

Nebo mi prozraďte vaše metody, jakými se zaručeně dostáváte do pohody? Těším se na ně a třeba nějakou z nich ve čtvrtek i využiju.

Pa a pusu v novém roce :-*

Marti

Komentáře
  1. Iveta napsal:

    Jednoduchým doporučením by bylo nenechat to zajít tak daleko tedy do fáze, kdy už samo tělo stávkuje nemocí a odpočinek si prostě vydupe. To se lehko řekne, já jsem se to (snad už) naučila a to během posledních tří let během své první doopravdické práci po VŠ. Jsem na sebe také celkem náročná, ale právě proto vím, kdy už můj výkon není efektivní a klidně s prací přestanu a pokud to jenom trochu jde nechám zbytek na další den a třeba si kvůli tomu přivstanu. Vyplácí se být trochu sobecká a nekývnout na všechno a každý den chvilku odpočívat. Já si ráno přivstanu a v klidu snídám a u toho si třeba čtu, pak jdu do práce s tím, že už jsem si čas pro sebe našla 🙂

  2. avespasseri napsal:

    No, kladeš si na sebe moc v případě, že Tě to víc vyčerpává, než by Ti to dávalo….
    Mně vždycky pomůže „naložit se do vany“ :-)) Teplá, voňavá 🙂

  3. onepatas napsal:

    Mám zdánlivě opačný problém. Přijde mi, že nic nedělám, že za mnou nic nezůstává. Nejraději bych stále dělal něco, co je vidět, ale povaha „nespěchálisty“ mě drží zkrátka =D

    Každopádně jsem zjistil, že na efektivitu tvorby, organizace času, rozvržení plánů a rozhodování se má blahodárný vliv hodinová večerní procházka. Skvěle si tak zhodnotím den a vracím se domů s haldou poznámek… Je to lepší než číst články či poslouchat přednášky =P

  4. Hanka K. napsal:

    Já takový den taky občas potřebuju a vypadá tak nějak podobně, ale nesmí v něm chybět vana s pěnou, nebo olejem a svíčky – to je můj relax, a probírání fotek a albumů, to je taky super! 😉

  5. Janča napsal:

    Dobré téma, Marťo. Naše společnost je založená na výkonu a máme to podle mě někde v mozku uložené a klademe si na sebe docela vysoké nároky, co všecko musíme nebo chceme zvládnout.Taky mě to občas dožene a přijde nějaké to bolení hlavy, zad nebo nachlazení. Tak nahodím pár tipů… Mě osobně dělá dobře, když před spaním poslouchám relaxační hudbu nebo jen tak medituju a odpočívám než se tělo a hlava zklidní, aby se odebralo k blahodárnému spánku. Dostatek spánku je z mé zkušenosti důležitý, ale každý to má v tomto případě jinak – je dobré respektovat, jestli jsem ranní ptáče či sova. Když nejsem líná (a to jsem celkem často 😉 tak mě nakopne a přinese mi energii nebo uvolnění ze stresu v práci úplně obyčejná procházka. Jasně, ideálně do přírody, ale když to nejde, alespoň jít z práce domů pěšky – teď v zimě se akorát dobře obléct, ať si to neštrádujeme moc zběsile a dokážeme si užít samotný pohyb, okolní dění, přítomný okamžik, proces „čištění mysli“ nebo vyskakujících nápadů … tak něco v tom duchu 😉

    Dneska jsem si zrovna zašla do obchoďáku, úplně za jiným účelem než hledání nějakého pěkného kousku do šatník a tak jsem si uvědomila, že mám náladu a to se musí využít! Procházeje se tak obchody s oblečením, jsem vnímala, jak jsem úplně zpomalila, vychutnávala si pohodu a čas sama pro sebe. Jen tak se procházím a pomrkávám, jestli se neobjeví něco přesně pro mě. Pak už jsem si jen užívala procházku zasněženým Zlínem a vůbec mi v té chvíli nevadila zima nebo sníh ve vlasech, prostě to byl takový pocit, kdy se ve vás rozhostí klid a pohoda a je vám moc příjemně. A oceňujete zimu jako roční období. Krása 🙂

    PS: Ta vana je taky super! Jen v ní nedokážu vydržet tak dlouho jako můj přítel, který si tam lebedí jak vorvaň aj hodinu dvě… 😉

  6. BabetaRuns napsal:

    Jak já tohle znáááááááám!!!!

    V listopadu mě zastavila a zpomalila štítná žláza a říkala jsem si, ze si musím dat bacha… No a v prosinci jsem jela jak pět křečků v běhátku!

    Mě nejvíc pomáhá příroda… Odjet někam (aspoň na den) do přírody a vyčistit si hlavu 🙂

    Držím palce!

    P.S. Můj prosinec byl tak silenej, ze jsme ani nestihly to kafe!!!! Ale uz se na nej těším!

  7. Veronika napsal:

    Ach ty vysoké nároky :o)

    Po pár měsících jsem zase zavítala na tvou stránku, abych dočetla zameškané články. Naposledy jsem reagovala na tvůj rok dva nula nula pět, jak tě obdivuji, že si tak plná entuziasmu a já mám pocit, že nic nedělám. No postupně jsem začala po stagnaci zaplňovat svoje dny rutinnou, zvyky, které jsem si vymyslela a je to lepší. Ale pořád to není jako dřív. Ale tento příspěvek mi hodně připomíná mě poslední rok, dva mojí přeakční minulosti. Buď opatrná a dej si toho volna víc. Já si ho takto nedala tři roky a dopadlo to katastrofálně s mými tehdejšími cíly a rozjetými záležitostmi. Úplně se v těch pocitech vidím. Fakt to nestojí za to se strhat, ono to vypadá vždy tak, že nejde nic ubrat.. ale není to tak!

    Teď právě přichází to období, kdy si všichni na webu stanovují nové cíle apod. a tak jsem si řekla, že je na to dobrý čas, že bych ten svůj život mohla tímto stylem dostat 100% pod kontrolu. Nojo, jenže přestože pro nějaké „maličkosti“ jsem se nadchla a makám na nich, tak jakože nějaký velký cíl zatím nemám. A tak si říkám, sakra, jak ho mám znovu vymyslet? Protože moje dřívejší sny a tužby, na kterých jsem pracovala jsou dá se říct nenávratně pryč. Jediné, co mi zbylo je nedodělaná škola, stále ji prodlužuji, ale tak moc jsem makala na tom, abych se na ni dostala a tři roky do toho dávala všechno, protože no byla to prostě vášeň. Ale ta je pryč, neříkám, že mě to už nezajímá, ale nevím, jak mám zpátky najít zase „to“, co mě motivovalo vstát brzy ráno a makat makat, na tom, co jsem chtela. Furt to pozdržuji s tím, že doufám, že jednoho dne vstanu a ten zájem o věc bude zpátky. No myslela jsem, že tím, že si stanovím něco nového, bych to mohla rozhýbat.. jenže, kde v sobě najít, co by to mělo být? Už o tom uvažuji tři dny a zatím nic opravdu VELKÉHO, ještě na obzoru není.

    Klidně bych uvítala nějaký článek, ispiraci na to, kde hledat /v sobě nebo jinde/ nápady, podněty, ispirace k malým i velkým snům, prostě tvůj pohled na věc. Jak to napadá tebe. Je to vtipné, protože dřív jsem nevěděla kam dřív, co mě všechno trkalo do nosu, jenomže teď hledám něco opravdu jedinečného, něco – pro co bych obětovala všechno ostatní. Nevím, jestli to nezní divně. Jasně, můžu si říct budu dělat to a to, ale abych u toho vydržela, musí to mít pro mě hlubší smysl. Asi jsem pořád ještě vyšťavená a plácám blbosti 🙂 😀

    • Marti napsal:

      Milá Verčo, dávala jsem si docela dlouho na čas s odpovědí, snad se nezlobíš. Jediné, co ti na to můžu opravdu napsat, je že „TO“ musíš najít jen ty sama v sobě i to „JAK“ to najdeš. Jako malou inspiraci posílám 2 tipy – knížku: Cesta pokojného bojovníka – život je o tom ho žít tady a teď, není žádná minulost ani žádná budoucnost. Tahle knížka mi docela otevřela oči a pomohla mi se dívat na některé věci jinak. 🙂 Druhou inspirací ti může být tento článek od Terezky: není vůbec špatně, když nemáš žádné sny – http://sweetmelange.cz/node/282. Držím ti palce a užívej každého přítomného okamžiku. 🙂 Budu ráda, když mi zase někdy napíšeš. Krásný den, Marti

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *