Česko-Belgická láska na první pohled

V pondělí jsme s Adrim oslavili společné 3 roky a myslíme si, že náš vztah nebyl nikdy krásnější než je TEĎ. V tento přítomný okamžik je totiž vždycky ten nej, to dává smysl 🙂

Nikdy jsem vám nenapsala, jak jsme se s Adrim doopravdy seznámili a taky jak to máme spolu teď, a proč nám to tak báječně funguje. Všechno jsem to spojila v jedno a napsala tento článek. Můžete nás poznat zase o kousek blíž….

S mým milovaným Belgičanem jsme se seznámili na univerzitě ve Finsku, kam jsme se oba vydali ještě na bakaláři na Erasmus. Ať to zní jako sebevětší klišé, byla to láska na první pohled, rovnou na první hodině, kterou jsme měli. Fakt nekecáme 😀

Sedím vedle Haničky a říkám ji: “Vidíš HO?” A ona vidím: „Vypadá jak sexy americký voják!“ V překladu: úplně vyholená hlava! Tenkrát v té lavici, ještě s kávou a finským sladkým závitkem, se usmívám jak debil od ucha k uchu a v hlavě střádám plány, jak se s NÍM dát do řeči. O pár metrů dál, v ten samý moment říká Adri Marcovi to samé, jen o MNĚ! 😀

Nenápadná, plná účast na všech párty nebo seznamovacích aktivitách školy. Vždy nečekaně končíme ve stejném týmu nebo sedíme až pofidérně blízko sebe. Největší kraviny, které se dají vymyslet – we are IN! Třeba ta, jak uprostřed školního programu kolem jezera, se převlíkneme na molu do plavek a naskáčeme do jezera (venku asi 12 °C) a zjistíme až pak, že nemáme víc než 1 ručník pro 4 lidi. A jak pak dorazíme na zahajovací ceremoniál kapánek později a s mokrýma vlasama 😀 A pár dalších historek z natáčení…

Ale byl to pořád jenom Erasmus! Kolik znáte párů, že by jim to i po něm spolu vydrželo? Nic nebylo tak růžové, jak se teď při čtení může zdát :).

Každopádně koncem listopadu v zimě roku 2012 jsme odjeli na školní výlet do Laponska. Byla to ta nejpohádkovější zima jakou jsem kdy zažila, minimálně 1000x lepší než měl Mrazík nebo jsem si ve snu uměla představit.

Nevím, jestli to bylo tou pohádkovou zimou nebo šokem po skoku do jezera v mínus 30 °C, ale jiskra přeskočila a šla vidět snad víc, než polární záře za naším srubem. A my věděli, že už to nezměníme a ani jsme to měnit nechtěli. Od tohoto večera už uběhly celé 3 roky a my jsme v tom po uši snad ještě víc než tenkrát v tom Laponsku ♥.

Už nemáme obavy, jak to bude další měsíc, kdy se uvidíme, jestli budeme v ČR nebo v Belgii, jak to vymyslíme se školou nebo … . Jsme spolu a jsme nejšťastnější! Co víc si přát?

Asi neděláme nic spešl a objevného, ale to co děláme tak nám určitě funguje! Zapojila jsem do psaní těchto bodů i Adriho a vy si tak můžete přečíst naše rodinné, mezinárodní desatero.

• La Famille Glue – “Glue” se nedá slovy úplně popsat, je to naše vyjádření, tajná ingredience vztahu, kterou cítíme a která je lékem na naše všechny bolístky. Ať už je to objetí, letmá pusa nebo pohlazení, první bod je pro nás ten nejdůležitější. Téměř vždycky spolu večeříme a usínáme.
• Na to navazuje hned dvojka: Pusa při odchodu, příchodu, za uvařenou večeři, před spaním, po probuzení nebo jen tak.
• Náš domov – místo, které je jenom naše a ve kterém jsme spokojení a šťastní. Pečujeme o něj, sdílíme povinnosti a taky se snažíme o Zero Waste Lifestyle (život bez chemie a odpadu).
• Povídáme si – řešíme spolu všechny obavy ale i ty nejmenší radosti běžných dnů. Přes den, když nejsme spolu tak si zavoláme nebo si píšeme lístečky ke svačinám.
• Podporujeme se – žádný nápad není nerealizovatelný nebo až moc šílený a Adri zatím nevynechal ani jedny gymnastické závody (ty moje samozřejmě :D).
• Ať je nám čerstvých dvacet nebo víc, stále děláme blbosti a díváme se na svět dětskýma očima – naposledy jsme se třeba koupali nazí ve Vltavě – v listopadu 😀 (Po sauně, abychom si rozumněli správně).
• Překvapujeme se maličkostmi – Adri mi různě schovává moje nejmilovanější karamelová lízátka a dá nápovědu, kde jsou, jenom když mám náladu fakt pod psa nebo se něco nedaří.
• Každý z nás má své vlastní aktivity a čas trávíme i odděleně, abychom si potom měli o čem povídat.
• Vytvořili jsme si náš vlastní jazyk – Napřed jsem do vztahu v angličtině vůbec jít nechtěla. Nikdy jsem nebyla až tak jazykově zdatná, abych si myslela, že zvládnu v cizí řeči vyjádřit naprosto vše. Ale není to potřeba! Jazyk jsme si vytvořili vlastní a stejně většinu poznáme z toho neverbálního. Něco málo z našeho rodinného slovníku: „Bisounki”, čte se [bizunky]. Složeno z českého Pusinky a francouzského Bisous, psáno na konci s Adriho gramatickou chybou :D. A takových slovíček máme v zásobě plno. Rozumíme si jen my 2 a je to sranda.
• Milujeme se.

Včera jsem měla inspirativní sezení s jednou úžasnou ženou a po tomto sezení, jsem si uvědomila, že to všechno, co a jak zvládám, proč se mi s projekty i v životě daří, je jen díky tomu, že mám doma neuvěřitelné zázemí a velkou podporu. Ten, kdo mě každý den vyslechne, podpoří, když potřebuju nebo se blbě podívá, když přeháním a taky mi dodává neskutečnou radost do života, je Adri.

Vím, že bych bez Adriho nikdy nebyla tím, kým jsem teď a za to mu moc děkuju. Kiitos Zlati :-*

Dejte taky najevo svým drahým polovičkám, co pro vás znamenají a jak moc je máte rádi. Jejich úsměvů není totiž nikdy dost. ♥

Marti

p.s. Moje nejoblíbenější video, které mi udělal Adri k narozeninám, když byl na Bali a já v Čechách 🙂