S papírovou mapou na procházce po Marseille

Pevná půda pod nohama nám v běžném životě asi nepřijde jako nic významného, ale pro někoho, kdo strávil nejhorší noc života na moři, je naprostým vysvobozením! Pro nás byl takovým “majákem na pevnině“ náš jednodenní výlet do Marseille, kterou jsme měli navíc po cestě.

Neměli jsme vůbec čas nic naplánovat, protože rozhodnutí se sem vypravit přišlo ze dne na den. Jediné, co jsme věděli na 100 % bylo, že si jedeme odpočinout a užít si jeden krásný den spolu a na pevnině. Romantiky jsme na lodi zrovna 2x moc neměli (předklad vůbec žádnou), tak jsme se těšili, že budeme chvilku sami. A pokud nebudeme moc unavení, tak prochodíme co se dá a hlavně uděláme zastávku na nákup mýdla a v podvečer na Pastis – tradiční nápoj Francouzů s anýzovou chutí.

Přijeli jsme vlakem z Toulon a hned na nádraží jsme si zajistili papírovou mapu, kterou mimochodem doporučuju v každém městě. Mnohdy jsou v nich zaznačené nej památky/místa a nebo taky trasy, tak jak to bylo v té naší. Naši tour jsme zahájili z nádraží rovnou do nádherného starého přístavu. A protože bylo brzo ráno nemohli jsme vynechat snídani a po dvou týdnech taky pořádné kafe.

Dobré ráno :)

Dobré ráno 🙂

Pro začátek jsme zvolili dvě trasy – červenou a žlutou, které se trošku protínaly a vedly přes “Le Panier”, která je nádhernou čtvrtí v Marseille a určitě se tam vyplatí zavítat.

Na mapě můžete vidět plno tras. My zvolili tu červenou a žlutou.

Na mapě můžete vidět plno tras. My zvolili tu červenou a žlutou.

Z přístavu jsme vyrazili nahoru na kopec na hradby, přes které se dostanete i do Mucem – Museé des civilisations de l’Europe et de la Méditerranée.

Výhled z hradem na starý přístav.

Výhled z hradeb na starý přístav.

Naprosto fotogenická stavba :)

Ze středověku přes mostík přímo do budoucnosti – Mucem.

Na hradby jsme se dostali přes kovový most a ocitli jsme se jak v jiném století. Celá architektura na mě dýchala středověkem a já s nostalgií vzpomínala a Adrimu jsem barvitě vyprávěla, jak jsem jako malá byla přes prázdniny na Středověkém táboře. 🙂 Před mostem to vypadá, že se tam musí platit vstupné, ale nemusí. To je jen na expozice uvnitř. Procházet se po hradbách a zahradách můžete naprosto volně.

Ve středověku tady asi neměli takové zábradlí, ale ty uličky byly kouzelné 🙂

Dál jsme pokračovali kolem vody až do samého centra Le Panier, kde na nás všude čekaly malé kavárničky, mýdlové obchůdky, obchůdky s petang vybavením a taková ta pravá a ničím nefalšovaná francouzská atmosféra. V samotném Le Panier vám učarují různobarevné uličky, kde je k vidění hodně street artu a nespočet tvarů květináčů, které jsou umístěné i na místech, kde byste je normálně nečekali.

Jedna z větších maleb na kterou jsme narazili.

Jedna z větších maleb na kterou jsme narazili.

Tentokrát jsme neměli zajištěné ubytko, a tak jsme se až do oběda courali s baťohem na zádech. Potom, co jsme couchsurfing pro tentokrát vzdali, jsme vyrazili do Hello Marseille backpackers hostelu kousek od starého přístavu. Měli poslední 2 místa, tak jsme si je hned zabookovali.

Oběd jsme si dali v turecké restauraci – lepší kuskus jsem v životě nejedla. A kromě hlavního chodu jsme otestovali ještě místní zákusky a mátový čaj. Přejezení k puknutí, jsme se po už skoro po 8 hodinách na nohách přesunuli na malého šlofíka do hostelu. Naprosto dokonalý nápad to byl, to vám teda povím :). Ani při cestování se totiž nesmí zapomínat na odpočinek a poslouchání svého těla!

Odpoledne, vyspinkaní jak mimina, jsme chytli z přístavu autobus č. 60 a nechali se vyvést nahoru na větší kopec, kde stojí bazilika Notre-Dame de la Garde.

b

Bazilika je uvnitř nádherná a zároveň velice originální. Je vyzdobená v mořeplaveckém stylu. Na zdech najdete všelijaké obrazy lodí a moře a ze stropu jsou loďky dokonce zavěšené.

Adrimu se sem napřed moc nechtělo ale potom, co viděl ten neskutečný 360° výhled na celou Marseille, vůbec nelitoval.

Výhled na přístav od baziliky...

Výhled na přístav od baziliky…

Z výhlídky jde krásně vidět i ostrůvek Frioul, na kterém dodnes stojí opuštěná nemocnice.

Ostrůvek Friol kousek před Marseille

V dávných dobách, když se mořeplavci vraceli ze svých cest, tady museli povinně zastavit třeba i na půl roku a počkat si, jestli se u nich neobjeví nějaká neznámá nemoc. No nechtěla bych. Když si představím, že už jsem skoro doma, ale ještě půl roku budu na pozorování… 😀

Po návratu do přístavu jsem z ničeho nic nemohla dál jít. Nějaký sval na šlapce už toho měl zřejmě plné zuby a tak začal stávkovat. Odpajdala jsem pomalinku na naše vysněné náměstí, kde Adriho čekal podvečerní Pastis a já si dala Oranginu, protože zkrátka a dobře Pastis je jen pro kluky. Neznám žádnou holku, které by chutnal. Hold naše chuťové pohárky nejsou absolutně připraveny na něco tak divného :D.

Pastis je sám o sobě čirý, ale pije se naředěný studenou vodou. Ve skleničce potom už vypadá úplně jinak.

Pastis je sám o sobě lehce žlutý a hlavně čirý. Pije se ale naředěný studenou vodou, která která ho promění na neprůhledný. Francouzi musí mít vždycky něco spešl!

Ten den proběhly i nezbytné mýdlové nákupy, protože kde jinde koupit pravé Savon de Marseille než v Marseille. První várku už jsem doma hned i nastrouhala a budu z ní vyrábět další home made přípravky do domácnosti ♥. Mám 3 kila, tak by mi to na chvilku snad mohlo stačit 😀

Už jen samotný pobyt v mýdlovém obchodě byl pro mě úžasným zážitkem.

Něco pro Adriho :D

Něco pro Adriho 😀

Zelené mýdlo se hodí víc na pokožku, nažloutlé potom na praní. Vystavené jsou rozkošné 300 gramové kostky, já si domů ale odvezla dvě kilovky!

Najdete tady snad každou vůni, jakou máte rádi 🙂

Petangové koule v mýdlovém provedení. Takovu blbost můžete fakt najít jenom tady, ale věřím, že se prodávají. Milovníku petangu je jihu Francie víc než dost.

Adriho taťka nám nechal zprávu, že do finální destinace se kvůli příšernému větru ještě stále nedostali, byli někde na půli cesty a že teda zítra nemusíme spěchat. Skvělá zpráva pro nás, protože jsme si mohli další ráno krásně pospat.

Z Marseille do Port Napoleonu, kde jsme připravovali loď na zimu, byla cesta docela v pohodě. Jen jsem trošku nechápala ceny jízdenek v různých městech. 50 minut vlakem z Toulon do Marseille nás stalo 12 eur/osoba, ale hodinový autobus z Martigues do Napoleona jenom 1 euro. Takže doporučení pro cestování po Francii, rozhodně využívejte místní busy :).

Když výletujete, používáte oldschoolové papírové mapy nebo už frčíte jen na těch elektronických v mobilech?

Doufám, že se vám  návštěva Marseille s náma líbila 🙂

Marti

p.s. Začala jsem pomaličku tvořit fotoalba na Google + z každé naší destinace, kam budu dávat i více fotek než se vleze tady, tak klidně můžete nakouknout. Celé album z Marseille je tady.

6 thoughts on “S papírovou mapou na procházce po Marseille

  1. Já to mám jasné, s mou Nokií jiná než oldschoolová verze mapy neexistuje =D A nejzajímavější cestování bývá, když po ruce mapa není a jediné co mě naviguje je papír ze sešitu a na něm pár čár a flíčků, které značí cestu =D

    • Nebo když není po ruce mapa, zeptat se na tipy nebo na cestu místních :). Já sama ráda dávám i tipy turistům v Praze. Naposledy si nějaký Číňan vytáhl zápisník a psal si snad každé moje slovo 😀 Byl při tom tak roztomilý.

  2. Taky dávám přednost papírovým mapám (a papírovým diářům, deníčkům atd atd…)…třeba v Tallinnu měli na každém rohu volně k dostání naprosto úžasnou papírovou mapu města, kde byly vyznačené nejlepší hospody/kavárny/restaurace a další tipy přímo od místních..a musela jsem jim dát za pravdu, protože jsem si z každého navštíveného podniku odnášela velký gurmánský zážitek:)

    Jinak na francouzské pobřeží a také do Marseille se za měsíc chystá můj taťka na dovču, tak mu Tvůj článek dám přečíst, aby se před odjezdem trochu nalákal:))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *