Weekly colours – Bouřka na moři, zasloužený odpočinek a kupa nostalgie

Bouřku na moři nikomu nepřeju zažít!

Otlučená, vyšťavená a pajdající. Poslední týden na moři mi dal vážně zabrat. Ani nevíte jakou radost mi udělalo vystoupení v přístavu a pevná půda pod nohama. Náš návrat do přístavu ve Francii probíhal podle nejhoršího možného scénáře. Už když jsme vypluli, nebyly kolem nás žádné lodě a mě se to zdálo nějak pofidérní. Houpalo se to tam a zpátky. Občas přiletěla větší vlna přes palubu a totálně nás sejmula od hlavy až k patě. A to nás mělo čekat podle “odborných” odhadů asi 40 hodin plavby. Adri zezelenal asi po 20 minutách a já jsem si snažila vsugerovat myšlenku, že se mě nějaká mořská nemoc netýká.

Před vyplutím z přístavu vypadala obloha sice rozkošně, ale o větru se to rozhodně říct nedalo.

Začalo být docela chladno a tak jsme se přesunuli dovnitř. To jsme ale neměli dělat, nicméně se tomu nedalo moc vyhnout. Kromě toho že mi na hlavu přistál cedník na špagety, všechno drnčelo a voda kapala z různých škvír, jsme přestali i pít. První návštěva toalety mi bohatě stačila a další jsem chtěla co nejvíc eliminovat. Představte si, že ležíte na sedačce, jednou nohou zapřenou o sloup, abyste z ní nesletěli na zem (v této poloze jste několik hodin)… za normálních okolností před sebou vidíte jen schody nahoru na palubu a modrou oblohu, určitý úhel pohledu. Já jsem ale velice pravidelně viděla buď jen oblohu nebo jen moře! Loď byla natolik rozhoupaná, div se nepřeklopila, skoro na stojáka. Nevím jak to líp popsat 😀 Ale v mých představách to bylo minimálně 90° (že se zvedla příď lodi), Adri říká že tak 45° a že nemám přehánět. 😀 A protože máme velice vášnivou diskuzi kolik to teda mohlo být, Adriho taťka nás rozsekne a upřesňuje, že to bylo maximálně 15°. Tady se aspoň ukazuje, jak kdo byl moc vyděšený :D. Zároveň ale dodává, že 45° jsme byli občas naklonění na pravobok. Zkrátka „ideální“ podmínky! Fakt jsem se bála, jak už dlouho ne!

Ikdyž jsem sebe víc nechtěla, mořská nemoc zavítala na návštěvu i ke mně. No co si budeme povídat. Zážitek do rodinné sbírky, kdy se tomu možná za pár měsíců i zasmějeme. Na blogu bez detailů :D.

Snažila jsem se spát ale potom co jsem se ze sedačky sesunula na podlahu jsem se radši pořádně držela a modlila se, ať už tam jsme. Setmělo se a moře začalo vypadat ještě děsivěji, pršelo, fučel silný vítr a já z podpalubí nevystrčila radši ani hlavu, abych bych neměla doživotní trauma. Byl to fakt horor!

Do přístavu ve Francii jsme dorazili někdy po obědě, ale my pořád ještě bez oběda, protože se nedalo nic uvařit. Zachránily nás jen suché tyčinky, které jsme chroupali o sto šest. Do finální destinace – Port Napoleon to ale stále byl ještě velký kus cesty. Adri prohlásil, že dál už na lodi nejede a začal hledat vlaky/autobusy a plánovat trip po souši. Já jsem se jeho nápadu rozhodně nebránila a taky že jsem s láskou přijala pozvání na jednodenní výlet do Marseille – článek o ní najdete tady 🙂

Dobrou noc - poslední noc na lodi v přístavu!

Poslední noc na lodi v přístavu!

Teď letem světem přesun k pátku. Loď sbalená, umytá a uklizená, vytažená z vody a zaparkovaná na stojanu v přístavu. Co víc si přát? 1000 kilometrů zpátky do Belgie a můžeme naši 3 týdenní plavbu zdárně prohlásit za přežitou! Příští léto už ale nejedeme, myslím, že mám “odplachtěné” ještě na několik životů dopředu :D.

Přesun Jamba na parkoviště pro lodě ...

Přesun Jamba na parkoviště pro lodě …

Letošní plavba tedy nedopadla vůbec podle mých představ, ale co je nejdůležitější si pamatovat? Že to jak se k určité situaci postavíme, je jen stav v naší mysli a když se nám to nelíbí, vždycky to můžeme hned “jen myšlenkama” změnit k lepšímu. 🙂

Já jsem vděčná za to, že jsem měla neskutečně moc času na přemýšlení a plánování, mockrát jsme se potápěli, poslala jsem vám pohledy a taky jsme se podívali do Marseille, kam bych se jinak asi vůbec nedostala. Takže nakonec úplně báječné 3 týdny :).

Zasloužený odpočinek, návštěva úrazovky a kupa nostalgie

V sobotu nás čekal obří prací den, ale vůbec mně to nevadilo. Svítilo sluníčko a já si po dlouhé době užívala nějakou normální činnost jako je třízení prádla podle barev, dávkování prášku nebo kolíčkování ponožek. 🙂 A protože jsem stále pajdala jak pako (v Marseille to začalo), vyrazili jsme po obědě na úrazovku. Nic zlomeného nemám, ale dostala jsem vynadáno za chození v žabkách. Teď mastím Voltarenem a nedošlapuju, ať si nožka odpočine.

Včera jsme se vypravili na rodinné rozlučkové kolečko, které se nečekaně, ale za to velice mile protáhlo. Vyprávěli jsme všem o našem cestovatelském roku, prošli jsme neskutečně moc fotek a videí, vzpomínali jsme na naše nejkrásnější momenty a naprosto na mě dolehla nostalgie!

Milujeme výlety s papírovou mapou :)

Milujeme výlety s papírovou mapou 🙂

Neskutečně se těšíme do Čech na naše nové projekty, povinnosti a relativní stereotyp, ale zároveň taky plánujeme, jak si ten náš “snový a pozitivní” přístup k životu udržet i dál v Praze. Asi to nebude nejjednodušší, ale stejně si myslíme, že když jsme nejednou ochutnali, jak skvělé to může být po našem, zvládneme to tak kdekoliv na světě! Takže nic nekončí, ale pokračuje! ♥ A vy nám můžete držet palce. 🙂

Mějte pohodový start do nového týdne a my jdem balit. Zítra totiž už konečně odjezd směr Praha a pak Zlín :).

Marti, aktuálně v Belgii

p.s. Weekly colours budu nakonec publikovat buď v neděli nebo pondělí. Uvidíme, jak to vždycky vyjde.

12 thoughts on “Weekly colours – Bouřka na moři, zasloužený odpočinek a kupa nostalgie

  1. Fíha… zdá se, že nakonec velmi často dojde na to, že romantické ideály (plachtění po moři) vezmou za své :-)) Bouřky jsou vždycky drsné období… člověku je zle a myslí, že to nepřežije….
    Na moři je to krásně vidět. I to, že bouřka přejde a jak je jinak krásně :-)))

  2. Skvělý a napínavý článek – a jsem ráda, že s dobrým koncem 🙂
    Jeden můj kamarád, který běhá ultrabrutální běžecké závody vždycky říká, že „zážitky nemusí být vždy dobré – hlavní je, že jsou silné“ 🙂

    • Hezky řečeno 🙂 A ten ultrabrutální běžecký závod je např. ta stovka Podkrkonoším? Moc si nedokážu představit, co jiného by to mohlo být …

  3. Výlety s papírovou mapou <3
    Marti, jsem moc ráda, že jsem díky tvému komentáři přišla na tvůj blog, zasekla jsem se tu včera možná na několik hodin a vzpomínala si u tvých cestovatelských článků. Díky za příjemný a přínosný čtení 🙂

  4. Hlavní je, že jste to ve zdraví přežili! Na tuto plavbu budete dlouho vzpomínat, ais více než kdyby byla pouze dokonalá, takže to vlastně svoje plus má. Ale stejně vás obdivuju a trochu závidím! 🙂 Cestovací rok musel být super, ale někdy neuškodí trocha stereotypu (a klidu). Velká část života se skládá ze stereotypu – chození do práce, takže musíme zapracovat a umět si úživat i toto ne jen zábavu, to je moc jednoduché 🙂

    Přeju pěkný návrat do Čech!

    • Děkuju za komentář Ivet 🙂 Máš určitě pravdu. Užívat si stereotyp je možná tak trochu umění, ale jde to. My se nejvíc těšíme na všechny naše rituály, které máme spojené s Prahou… svým způsobem se jedná o stereotyp, ale přesně o ten, který máme rádi!

  5. No teda! Já mám mořskou nemoc i na velkém trajektu, takže pro mě by tohle byla smrt. I když mě to láká, ale vím, že to nikdy nedám, potřebuju pevnou půdu pod nohama :D.
    Přeju vám, ať se do stereotypu vrací co nejlíp, po takových zážitcích to bude asi dobrá stopka :).

    A pohled mi dneska došel, moc děkuju!!

  6. Fíííha, tak to se nedivím, že ses bála!!! Já na jachtě jednou zažila takový náklon, že jsme si trochu vody nabrali….a bála jsem se moc :))) Ale dělala jsem, že jsem statečná a vodu v jachtě v podstatě zažívám každý víkend! :))))
    Krásný podzim….a držím palce ke všem vašim plánům a projektům!!
    Kat….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *