Weekly colours – z lodního deníku kolem Sardínie

Hurá, jsme v přístavu a to znamená, že mám zase na chvilku šťávu v počítači a můžu psát nebo pracovat :). Asi stopadesátkrát přepisuju tuto větu a přemýšlím, jak začít mé vůbec první “Weekly Colours”. Včera jsem vám je v narozeninovém příspěvku představila a dneska je můžete k odpolednímu kafču přelouskat. Tento a příští týden budou v cestovatelském duchu, trošku delší a psané rovnou z lodě. Aby naše Sardínsko-Korsické dobrodružství nezačínalo od půlky, vrátíme se k minulé sobotě.

Sobota – Balení na cca 3 týdny do baťůžku pod 7 kilo, známá klasika, která se letos opakuje už po několikáté. Odjezd z Belgie – čeká nás 12ti hodinová cesta na jih Francie.

Neděle – Přijíždíme do městečka Aigues-Mortes, které trošku vypadá jak ze hry Carcassonne – je celé obklopené vysokou zdí a má rozkošné malé uličky.

Kouzelné uličky v Aigues Mortes

Kouzelné uličky v Aigues Mortes

Vyzvedáváme zde posledního člena posádky – Marca (88 let) a ve 2 hodiny ráno přejíždíme do dalšího přístavu “Port Napoleon”, kde necháváme auto. Budeme se sem zpátky vracet s lodí.

Pondělí – V Napoleonovi nás vyzvedává taxík a odváží na letiště do Marseille odkud už se konečně po dvou dnech cestování a jen pár hodinách spánku blížíme k vysněnému cíli – Sardínii! Po příletu půjčujeme auto a frčíme do přístavu, kde se vyměníme na lodi. Uděláme nezbytný velký zásobovací nákup, stihneme si vychutnat pravé italské capuccino a chvilku i skočit do vody a omrknout podvodní svět za přístavem.

Úterý – Konečně vyplouváme!

Vyplouváme!!!

Vyplouváme!!!

První zastávkou je Punta Molentis, kde jsme oblékli neoprény a šup se potápět. Voda je neskutečná, má 29°C a mě snad poprvé přijde pod vodou vedro. Večer jsme měli zajímavou diskuzi o homemade produktech, které sama vyrábím – prášek na praní, aviváž nebo prášek do myčky. A pak taky o No Poo metodě, kterou právě teď testuju. Metoda, kdy si nemyjete vlasy šampónem. Připravuju o ní celý samostatný článek, takže budete brzo v obraze. 😀 A ano opravdu už asi 2 týdny frčím bez šampónu a někdy je to velice zajímavé 😀 Večer jsme s Adrim pozorovali hvězdy a povídali si, jak už dlouho ne. Bylo to nádherné zakončení dne a těch pár desítek minut koukání do vesmíru mělo své kouzlo.

Středa – Sežrali mi skoro všechno ovoce! Achjo. Udělali jsme nákupní lístek, nikdo nic nechtěl, ale když seženu ty nejlepší broskve a voňavé melouny, tak je najednou každý frutarián a nezná bratra! Plachtíme na sever a cíl je jasný. Ze začátku urazit co největší kus cesty, než budeme úplně zničení nebo bude špatné počasí.

Začla jsem číst novou knížku – Pozornost od Daniela Golemana a je opravdu zajímavá. Některé pasáže je v tomto vedru a na sluníčku docela těžké číst, ale téma mě nadchlo a těším se až ji dočtu a podám víc referencí.

Jednu zátoku před přístavem nám došel benzín! Já měla ukrutný hlad a tu nejživější představu pravé italské pizzy, a jak do hodiny budu ukrajovat… smolík, alespoň pro nadcházející 3 hodiny. Jedni moc milí Italové nám ale později zastavili, nahodili lano a odtáhli nás do přístavu – grazie mille!!!

Přístav Arbatax sám o sobě není nic moc a městečko už vůbec ne. Večer zachránila vymodlená pizza, výborné místní vínko a krásný západ slunce.

Západy slunce od vody jsou pro mě ty nejkrásnější.

Západy slunce od vody jsou pro mě ty nejkrásnější.

Čtvrtek – Po 5 dnech se probouzím vyspaná do růžova. Ten pocit je k nezaplacení. Šnorchlujeme u pobřeží Cala Luna, kde je několik jeskyní a pár z nich i podvodních, které jsme samozřejmě nemohli vynechat. Potopit se, proplout a vynořit se ve tmě. Brr… někdy se divím, že zkouším všechno :).

Voda byla modřejší než v bazénu <3

Voda byla modřejší než v bazénu <3

Pátek – Ponorka, divná nálada na lodi a plachtění na sever. Snažím se číst a zabavit se hraním Binera (číselná logická hra na papíře). Odpoledne jsme udělali zastávku u Cala di Volte a byli aspoň šnorchlovat kolem skal, kde je vždycky něco k vidění. Celkově ale den stál úplně za prd. Už aby tady bylo nové ráno!

Sobota – Pokračujeme kolem Isola delle Rocche a stavíme přesně na hranici, kam ještě loď může. Nacházíme se na samém začátku přírodní rezervace a jdeme se potápět. Máme vzduch v lahvi jenom na cca půl hodiny a tak se nesoukáme ani do neoprenu a velice suveréně jdeme pod vodu jen v plavkách a triku. Kupodivu mi zima vůbec nebyla a přírodní rezervace to nebyla jenom značka na mapě. Nádherný podmořský svět, hejna rybiček skoro jako na Bali a já se vždycky ptám, proč to takhle nádherně nemůže vypadat všude?

Doplňujeme zásoby v přístavu Papau a tentokrát kupujeme daleko víc ovoce 😀 Po dvou dnech jsme připojení na vodu a já si tak vychutnávám osvěžující proud vody. V předklonu špulím zadek na celý přístav a je mi to úplně jedno, protože si konečně můžu pořádně vydrbat vlasy!

Neděle – Žluté ovoce připomínající broskve byly tím nejlepším startem do nového dne. Po noci, kdy se sešlo trio profesionáních a velmi hlasitých “chrápačů” z vedlejších kajut, jsem si zasloužila! Moře se nám trošku zvlnilo a cesta do přístavu byla sice krátká ale i tak náročná. Nemám ráda mořskou nemoc!

Kotvíme v Santa Teresa, skypujeme do Belgie a do Čech, dopisuju tento článek a odpoledne ještě vyrazíme na kopec do městečka. O Santa Terese jsem psala už minulý rok, a tak si ji můžete připomenout tady. Dneska jdu pro vás koupit první pohledy, tak mi nezapomeňte poslat vaší adresu, pokud jeden taky chcete dostat :).

Krásnou neděli a za týden se můžete těšit zase na úryvky z lodního deníku.

Marti ♥

6 thoughts on “Weekly colours – z lodního deníku kolem Sardínie

  1. Skvěle napsaný článek, nádherné fotky;) Závidím takové cestování a dobrodružství. Přeji co nejméně dnů, které „stojí za p.d“, i když to k tomu také patří. Těším se na další pokračování a tvé zkušenosti s No Poo metodou.

  2. „Weekly colours“… a já čekal doopravdy nějaké barvy =D Každopádně ve fotkách jich bylo dost, hlavně to moře! Ta modř je neuvěřitelná… =3 Ach, jak zavidím =D

    • Moře u jeskyní bylo fakt až neuvěřitelně modré,.. takové jak z plakátu cestovek, kdy si myslíš, že fotka prošla 5x photoshopem 😀 Ale o to lepší zjištění, že taková místa vážně existují i u nás v Evropě a bez retuše!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *