Bagan je pro většinu cestovatelů TOP městem, které chtějí v Myanmaru navštivit. My se na něj neuvěřitelně těšili, ale okolnosti tomu chtěly jinak a my půlku času museli chtě-nechtě strávit v posteli.
Už když jsme odjížděli z Inle Lake mi začalo být hrozně špatně od žaludku. Přišly na mě návaly a pak jsem se pro změnu třásla jako ratlík. Do háje, co se to se mnou děje? Za chvilku nám měl odjíždět autobus a mně bylo hůř a hůř. Cesta měla trvat nočním spojem asi 10 hodin, ale mně přišla jako věčnost. V životě mi nebylo tak špatně, jak zrovna tam. Detaily přibližovat vůbec nehodlám, jen na 1000% vím, že mám toho nejúžasnějšího muže na světě, který se o mě celou noc staral.
Start do nového dne tedy nezačal úplně nejlíp, ale já jsem byla vděčná i za to skromné ubytování, které se nám podařilo sehnat, protože se to se mnou už aspoň nehýbalo. Půlka naší skupiny, které bylo dobře, vyrazila na východ slunce a po okolí a druhá půlka se snažila spát a občas do sebe nasoukat něco jako vývar a trošku suché rýže. Do 24 hodin bylo po problémech a já jsem se fakt těšila na další den a na další východ slunce.
Bagan je proslulý jeho východem slunce při kterém vzlétají do vzduchu horkovzdušné balóny a spolu tak tvoří velice fotogenickou podívanou :). Byla to nádhera!
Tyhle snímky vznikaly z pagody na kterou se nám podařilo vylézt 🙂 Dojeli jsme sem na elektrokolech a čert tomu chtěl, aby začlo být špatně pro změnu Adrimu. Děsila jsem se, že se bude můj scénář opakovat, a tak jsme po východu slunce udělali jen pár zastávek u pár starodávných pagod a vrátili se zpátky do postele.
Odpoledne se Adrimu udělalo líp a tak jsme v tour de Bagan zlehka pokračovali.
Tady nám bylo na chvilku zase dobře 🙂
Stinná stránka Barmy – chybí tady koše a tak se odpadky valí naprosto všude!
Do dneška nevíme, jestli tato paní byla bezdomovkyní nebo na daném místě něco prodávala. Každopádně její miminko mohlo být staré jen pár týdnů a byl to hrozně zvláštní pocit, je tam takto vidět.
Ukázka místního písma v praxi…
Kanceláře můžou vypadat v různých zemích různě! Tato byla značně stylová 🙂
Obchůdek „Bez obalu“…
Nejlepší reklama na SKYPE – to speak all over the world.
Zpětně si teď vůbec nevybavuju kdy, ale ještě jsme stihli udělat cca půl denní výlet za město na horu Popa. Za mě to nebylo úplně top místo kvůli otravným opicím, z kterých jsem měla hrůzu, ale celé odpoledne se ve finále vydařilo a dojem z Baganu mi to rozhodně nepokazilo.
Cestou jsme udělali pár zastávek 🙂
A takhle se vyrábí whisky po myanmarsku…
Potřebovali jsme vypálit červa 😀
Úhledně vystavené ovoce na místním tržišti.
Slušná várka banánů 🙂
Dvorek u veřejných „toalet“
Mount Popa zdálky. My jsme se vyškrábali až úplně nahoru a čelili pár útokům od zdejších pěkně agresivních opic.
Velikánský kontrast země – nová auta vs. vychrtlá zvířata pojídající zbytky na parkovišti
Budhové na vrcholku hory.
Závěrečná s holkama 🙂 Miriam a Sue.
Ikdyž jsme byli v nádherném městě, kam se pravděpodobně už nikdy znovu nepodíváme, zdraví bylo na prvním místě! Takže nezapomeňte, že i při cestování je potřeba odpočívat a někdy není ani nutné vidět všechno, hlavně být znovu v pohodě! S Adrim jsme si i přes všechny žaludeční peripetie tento kousek Myanmaru zamilovali.
Léto se asi úplně nejvíc vybízí ke sledování východů slunce. Už jste si aspoň na jeden taky přivstali? 🙂
Krásnou neděli vám s Adrim přejem a na poslední článek ze série „Myanmar“ se můžete těšit v úterý.
Marti ♥
úžasné a dokonalé fotky, parádní místa, nádherné zážitky..obdivuji tě!
Moc děkuju za pochvalu 🙂