Neuvěřitelný hinduistický svátek Thaipusam v Batu Caves

Thaipusam je jméno hinduistického svátku, který oslavuje vítězství Lorda Murugana nad démonem Tarakasura. Slaví se na různých místech světa, ale v Malajsii v Batu Caves by měl být největší oslavou na světě. Dneska proběhlo 125. výročí, oslavy ale probíhají už celý týden. Podle místních novin jenom dnes mělo přijít až 1,6 milionů lidí. Byla to trošku mačkanice, ale s nepopsatelnou atmosférou. Nikdy jsem se ničeho podobného nezúčastnila, a tak i po tolika měsících v Asii, jsem si zažila trošku kulturního šoku.

Batu Caves během oslav ThaiPusam

Batu Caves během oslav ThaiPusam

Batu Caves je oblíbeným místem turistů i mimo tuto slavnost. Sami jsme se tam byli podívat hned první týden, co jsem do KL dorazila, ale zrovna 2x nadšená jsem tehdy nebyla – všude bylo plno odpadků. Zlatá socha, kterou si fotí naprosto každý a je dominantou Batu Caves, je samotný Lord Murugana. V ruce drží velký oštěp, který dostal od bohyně Parvati, aby měl čím porazit armádu démonů. Pro tamilce se stal bohem války. Vedle sochy potom začíná 272 schodů, které vedou do velikanské jeskyně s hinduistickým chrámem uvnitř.

Dneska jsme vstali o půl 5 ráno, abychom stihli oslavy skoro od úplného začátku a zároveň nebylo horko a moc turistů. Když jsme vystoupili z vlaku, ukázalo se nám místo v úplně jiném světle, než jsem si ho pamatovala z minula. Kolem cesty vyrostly stánky se vším možným – jídlo, tetování a henna, oblečení, šperky i velké sochy a oltáře do domů. Naprosto všude po zemi se válely ztracené boty a odpadky, koše absolutně nestačily. Plno lidí posedávalo nebo spalo na zemi na novinách, ostatní si razili cestu k hlavnímu místu a někteří zrovna snídali se svými rodinami nebo přáteli. Hrála hlasitá indická hudba a vonné tyčinky jsme cítili na každém rohu.

Pomaličku jsme se dostali až na místo, kde obvykle bývá jen pár holubů. Dneska bylo ale všechno jinak. Od schodů a sochy, cca 200 metrů, vedly 4 zástupy lidí oddělené bariérami. My se zařadili do toho, který byl určený pro “public”. Ještě rozespalá jsem se snažila vstřebat všechno to nové kolem mě. Největším šokem bylo vidět muže, kteří v sobě měli zapíchaných několik desítek háčků, ze kterých visely různé předměty nebo ovoce a taky jednu kolabující ženu. To jsem si myslela, že nerozdýchám.

Růžičky na házích zapíchané v zádech

Úplně první setkání s háčky v zádech. Můž, který na sobě nese několik růžiček.

Pár kilo pomerančů taktéž na kovových háčcích zapíchaných v zádech doplněné o cingrlátka

piercing 3

Propíchnuté tváře malým oštěpem, který je symbolem boha Murugana.

Celá cesta nahoru do jeskyně nám trvala v průvodu něco přes 2 hodiny a v průběhu ní nás napadlo plno otázek. Co znamená to a tamto, jak se to jmenuje, proč to dělají a jaký to má význam? A tak jsme po návratu domů sedli k internetu a udělali důkladný průzkum tohoto svátku. Všechno se nám dalo krásně do spojitostí a ty nejzajimavější body si samozřejmě nenechám jenom pro sebe. 🙂

  • Na oslavu boha Murugana lidé přinášejí nejčastěji ovoce, květiny a mléko
  • Stříbrná nádobka, různých velikostí, ve které oddaní přinášejí do chrámu mléko se jmenuje Paal Kudam. Nádobka není uzavřená, ale převázaná žlutou látkou a červenou stužkou či nití, aby se mléko nevylilo ven. Většinou ji nesou na hlavě a přidržují ji jednou či oběma rukama.
Stříbrné nádobky s mlékem - Paal Kudam

Stříbrné nádobky s mlékem – Paal Kudam

  • Tradiční barva tohoto svátku je žlutá.
  • Kavali – viz. obrázek, nevím moc jak to popsat :D, je zkrátka něco ve stylu honosné konstrukce, která má na sobě mnoho ozdůbek. Viděli jsme nejčastěji vyobrazení bohů, různé látky, dekorace, světýlka napojené na přenosnou baterku a paví péra dookola. Pořádně kýčovité v pravém indickém stylu.
Muž, který odpočívá na malé židličce nesoucí na ramenou Kavali.

Muž, který odpočívá na malé plastové židličce nesoucí na ramenou Kavali.

  • Právě paví péra jsou jedním ze symbolů tohoto svátku, protože páv byl něco jako dopravním prostředkem pro lorda (podle pověstí).
  • Kavali vypadají pěkně těžce a kromě hlavního nosiče, který má celou konstrukci upevněnou na svém těle, mu v nošení pomáhají i ostatní – přátelé a rodina. Každých pár metrů jim pomocníci nachystali malou židli, aby si mohli ulevit a odpočinout. 
Další muž při odpočinku a masáži noh.

Další muž při odpočinku a masáži nohou.

Pravděpodobně maličká Kavali, na které byly zavěšené další nádobky s mlékem

Pravděpodobně maličká Kavali, na které byly zavěšené další nádobky s mlékem

  • Lidé na sebe dary zavěšují pomocí háčků. Viděli jsme zavěšené limetky, pomeranče, růže ale i malé nádobky s mlékem. Někteří měli na hácích přivázaná i lana, kterými táhli za sebou další předměty. Nosiči Kavali měli kolem kotníků nebo pasu ještě kovové řetězy a různá cingrlátka.
Záda plné limetek - moment zachycený při sundávání.

Záda plné limetek – moment zachycený při sundávání.

  • Piercingy a háky jsou dělané jenom v Malajsii. Hinduisté by si jinak svých těl měli vážit a nezraňovat se.
  • Podle těch, kteří se propichují, to údajně vůbec nebolí, protože jsou v tranzu.
  • Tváře nebo jazyk si propichují maličkým oštěpem, aby se více mohli soustředit na boha a nemohli mluvit
Zajímavý piercing tváře, co myslíte?

Zajímavý piercing tváře, co myslíte?

Oštěp v celé své kráse...

Další druh piercingu, tentokrát i s krytkou na ústa.

Nádherná mladá žena, která své dary držela v náruči.

Nádherná mladá žena s propíchnutou tváří, která své dary držela v náruči.

  • V průvěhu svátku uslyšíte výkřiky “vel vel” což znamená oštěp – původně jsme si mysleli, že to bude něco jako: “dělej, máš na to, to dáš” … ale fakt jsem to hledala a znamená to oštěp,… pomocí bubnování a vel vel se oddání dostávají do tranzu
  • Všude hraje hlasitá hudba, bubnuje se, můžete cítit různé vůně, omamné látky a taky vidět lidi, jak žvýkají nějaké zelené větvičky. Takto “nepřítomnou ženu” přidržoval vedle mě její manžel a měl teda co dělat. Vůbec o sobě nevěděla, jen kolem sebe plivala přežvýkané lístky a houpala se dopředu a dozadu.
  • Kromě Kavali a Paal kudam jsme také viděli rodiny, které na cukrové třtině, vypadalo to jako dlouhá větev, přinášeli v látkách zavěšené nově narozená miminka. Důvodem bylo je představit bohu.
  • Nahoře v jeskyni přátelé a rodina, kteří šli s nosičem, mu pomaličku háky a předměty z jeho těla sudnávali a pomazávali ho speciálním popelem. Kupodivu jsme žádnou krev opravdu neviděli a na zádech žádné stopy po „zranění“ nebyly.
Oddělávání háčků v akci

Oddělávání háčků v akci

Vybalování malých nádobek s mlíčkem. Ani radši nechci přesně vědět, kolik jich měl jeden člověk na sobě zavěšených ...

Vybalování malých nádobek s mlékem. Ani radši nechci přesně vědět, kolik jich měl jeden člověk na sobě zavěšených …

  • V průběhu celého pochodu byli přítomní zdravotníci, ale zasahovat jsem je naštěstí viděla jenom 1x
  • Samotné přípravy začínají už 48 dní před samotným svátkem, kdy se lidé postí, modlí a připravují na pochod
Součástí tradice je i oholení hlavy a pomazání žlutou barvou. Na obrázku jedna z mnoha žen, která se svých vlasů zbavila.

Součástí tradice je i oholení hlavy a pomazání žlutou barvou. Na obrázku jedna z mnoha žen, která se svých vlasů zbavila.

  • Perlička závěrem: Za celou dobu jsme nenašli ani jeden jediný záchod… Tak nevím, jak to teda jako dělají. My museli vydržet až do centra 😀
Uvnitř Batu Caves... trošku narváno :D

Uvnitř Batu Caves… trošku narváno 😀

Jsem fakt moc ráda, že nás Adriho mamka přesvědčila, abychom do Batu Caves zavítali znovu. Zažít s místnimi lidmi jejich tradiční svátek se vám zkrátka nepoštěstí každý den. Původně jsem měla z tak velkého počtu lidí obavy, ale na místě vládla opravdová pohoda. Jako památku (aspoň na dalších pár dní) jsem si nechala udělat henna tetování.

Zdobení mé levé ruky hennou ...

Zdobení mé levé ruky hennou …

Viděla jsem ho poprvé na jedné slečně, když jsem byla 5 roků zpátky v Indonésii a od té doby jsem věděla, že ho jednou budu mít i já! Na Srí Lance jsem ale žádný stánek s hennou nenašla a tak jsem si zkrátka na splnění tohoto snu musela pár let počkat. Ale vyplatilo se. Henna je nádherná a teď když píšu tento článek a vidím, jak mi ozdobené prsty kmitají na klávesnici, mám zkrátka radost 🙂

Nádhera :)

A tady už je výsledné dílo 🙂

Navštívili jste někdy v zahraničí tradiční místní slavnost? Jak se vám tam líbilo?

Mějte se krásně a brzo se můžete těšit na článek z návštěvy jedné z největších mešit v jihovýchodní Asii.

Marti ♥

Komentáře
  1. Já ty tvoje cestovatelské články prostě žeru! 🙂 opět super Marti, a těším se na další. Btw jak dlouho tak vydrží ta henna?

    • Marti napsal:

      Dekuju moc Luci 🙂 Jsem rada, kdyz muzete „cestovat“ a poznavat se mnou 🙂 Henna by mela vydrzet tyden az dva, zalezi jak moc se budu koupat a umyvat nadobi 😀

  2. onepatas napsal:

    To tetování je úžasný! Ohromně se mi takovéto umění líbí, hlavně když to není trvalé… Spolužačka se jednou nudila, a tak mi znárodnila černou propisku a kreslila si po ruce květinky – vypadalo to parádně, ačkoli to tvoje je trochu jiná liga =D Díky za článek a těším se na mešitu 😉

  3. Veronika napsal:

    Krásný článek 🙂 Zavzpomínala jsem na svojí loňskou, dubnovou návštěvu Batu caves – i přes to, že tam nebyla žádná takováhle slavnost, to byl silný zážitek. (Nejvíce si však pamatuju ten příšerný, opičí smrad:))
    Muselo to být skvělé, zažít tu atmosféru!

    • Marti napsal:

      Děkuju moc za pochvalu Verčo 🙂 Pro tentokrát všechny opice utekly někam hodně daleko, takže smrádek byl jenom z „vonných tyčinek“, kterých se spotřebovalo na můj vkus až moc! 😀

  4. Pavka napsal:

    Super článek, hodně poučný, jelikož jsme Batu Caves navštívili dva dny poté a jen zírali na ty haldy nepořádku. Musela to být fakt síla a těch lidí. To musel být ojedinělý zážitek.

    • Marti napsal:

      Děkuji 🙂 WOW, pro vás to zase musel být zážitek opačný, přijít tam 2 dny poté a vůbec netušit, co se na daném místě dělo a proč to tam vypadá jak po výbuduchu 🙂 Koukala jsem na váš plán cesty a těším se na příspěvky o Borneu. My tam vyrážíme už tuto sobotu 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *