Měsíc bez počítače a bez internetu!!!

Dá se to vůbec přežít? Jaké to proboha asi je?

Má odpověď? Naprosto boží! Všem takovýto internetový detox vřele doporučuju.

Zlatavý sedánek u Budhy :)

Zlatavý sedánek u Budhy 🙂

Když jsme plánovali naši cestu do Myanmaru a do Thajska, jasně jsem zavelila, že počítače necháváme doma. Na co bychom je asi tak při cestování potřebovali? Komunikaci s našimi couchsurfaři zvládneme i přes telefon a pár mailů rodičům taky. Sedmi-kilový limit AirAsia přesvědčil i Adriho a tak se na měsíc svého miláčka vzdal i on 🙂

V Myanmaru připojení na internet nebylo skoro vůbec, jenom na jednom větším hotýlku nebo jste si museli pořídit simkartu s 3G, která ale fungovala jenom ve dvou městech :-D. Já se na celých 11 dní odřízla naprosto dobrovolně!

Po příjezdu do Thajska měli snad všichni informační absťák a tak ve velkém nakupovali thajské simkarty a hurá návrat do online světa. Ikdyž se na mě dívali jak na blázna, hromadnému tlaku jsem nepodlehla. Společná konverzace ale rázem utichla, všichni byli ve svých světech a minimálně hodinu s nimi nebyla řeč 🙁 Jak smutné! Jste v absolutně novém městě, první okamžiky bývají ty nejlepší, působí na vás místní atmosféra, vnítáte vůni města ještě úplně jinak, lidi okolo vás, architekturu, maličkosti, které utvářejí celkový dojem… A půlka vaší skupiny čumí do smartphonu a raději žije minulostí někoho jiného než přítomností, ve které je právě TEĎ!

Velice rychle ale pochopili, o co přicházejí a že na tom, že jsem bez internetu, asi něco bude… Velké sebe-přemáhání nastalo v každé kavárně nebo restauraci. Takový ten zažitý návyk – někam přijdu, odložím si a na stůl tasím telefon! Kde jsme se to jenom naučili? 

Postupně ale začalo chytrých telefonů v mé přítomnosti ubývat 😀 Nevím, jestli na to fakt museli myslet nebo to přišlo přirozeně samo, každopádně jsem vůbec netušila, že můžu mít až takový pozitivní vliv na lidi! 

Podobný experiment – „bez internetu“ už jsem zkoušela loni v létě při plavbě kolem Korsiky, takže jsem vůbec nepochybovala o tom, že bych to ani teď nezvládla. Rozdíl byl jen v tom, že jsem tentokrát neměla ani ten počítáč, jen iPhone.

Na jednu stranu jsem se něčeho na celý měsíc vzdala, mohlo by se  zdát, že mě toto rozhodnutí nějak omezovalo, ale opak je pravdou. Dalo mi to daleko víc, než jsem si od toho před odjezdem slibovala!

  • Odpojila jsem se od informací, které jsem nepotřebovala vědět, nic mi nezatěžovalo hlavu – žádný mail nebo zpráva mě tak nemohla rozhodit nebo přenést myšlenkama někam jinam
  • Užívala jsem si na 200 % každý nový den, každý okamžik
  • Psala jsem jen na papír
  • Více jsme si povídali nejenom s Adrim ale i s lidmi kolem – zeptat se na cestu, protože google maps nebyly k dispozici, vyprávět si příběhy z našich cest a dobrodružství nebo poznávat jiné zvyky a tradice…
  • Celý měsíc jsem strávila venku, v přírodě, na čerstvém vzduchu a pohybem
  • Procestovala jsem další kousek světa
  • Měla jsem opravdu hodně hooooodně času navíc a i prostor sama pro sebe ujasnit si a srovnat některé věci v mém životě

Úplné 100% odpojení to ale nebylo, celkově jsem mohla být na internet připojená za ten měsíc tak 2 hodiny. Poslat rodičovstvu zprávu, že ještě žijeme, kontaktovat couchsurfaře, kdy dorazíme nebo si najít jiné ubytování. Snažila jsem se připojení nezneužívat a víc si užívat vědomí, že můžu a umím existovat i bez internetu.

A co vy? Jak dlouho jste nejdýl vydrželi bez internetu? Kolik hodin denně trávíte běžně ve virtuálním světě?

Mějte se krásně a internetového detoxu se vůbec nebojte 🙂

Marti ♥

13 thoughts on “Měsíc bez počítače a bez internetu!!!

  1. Internetový detox zní parádně a taky takový je! 😀 Osobně hodlám zkusit výzvu, kdy v místních podmínkách zkusím přežít deset dní bez internetu (či s minimem)… Každopádně je to potřeba, žít více offline 🙂 Sice poslední dobou bývám na netu takřka denně (naštěstí ne v kuse a většinu dne)…

    Jen na dovolené v Chorvatsku jsem si užíval sedmidenní absťák (vůbec jsem ani nepostřehl, že jsem bez netu) a pak jsem v Anglii byl bez netu poslední týden tam, jelikož jsem většinu času trávil s jednou Rakušankou či lovením kešek po městě… Net šel stranou a ty dny beru jako nejlepší z celého minulého roku 😀

    • Těším se až o tom napíšeš u tebe na blogu 🙂 Jinak díky za připomenutí geocachingu, oprášili jsme náš účet a už máme z Kuala Lumpur jednu ulovenou!

  2. Pamatuju na jednu reklamu?, ale asi to spíš bylo takové video o tom, kam to vede, když jsou lidi pořád očima zaboření do svých smartů… z jediného rozhovoru na rohu ulic nakonec vzniklo dlouholeté manželství… a stačilo spolu jen mluvit….
    Já tedy zatím ještě ani nezažila ani nepochopila, že člověk zasedne s přáteli do kavárny a někdo vytáhne mobil. Já ho vytahuju jen abych věděla, kolik je hodin a nezapomněla z té kavárny odejít :-)) ale telefonovat, smskovat, surfovat, to ani náhodou… však jsem tam od něčeho jiného, ne??
    Bez počítače jsem občas o víkendech. Když jsem u našich, tak jsem u počítače jen velmi málo. Na dovolené jsem měla internet v mobilu, ale jen občas. Takže to jsem byla na téměř 14 dní skoro offline. Bylo to úžasné! A vůbec ze všeho nejvíc právě na cestování daleko od netu a TV oceňuju to, že člověk není neustále bombardován médii a přesvědčován, jak se svět řítí do zkázy… v Thajsku se nic nikam neřítilo, že ne??? :-)))

    • Jojo, přesně vím, které máš na mysli :). Našla jsem ho u Patrika na blogu: https://onepatas.wordpress.com/2014/10/19/vypni-telefon/ 🙂 Je za tím kus pravdy!
      A když jsme byli v Thajsku, tak ve stejnou dobu byly v Malajsii záplavy, o ničem jsme samozřejmě nevěděli, ale máma v ČR šílela, jestli nejsme náhodou někde poblíž … a la sledování televize škodí zdraví a hlavně nervům! Jsem ráda, že už 5 let televizi nevedu 🙂

      • Jo, to je přesně ono!! To znám, v TV všechno vypadá strašidelně… já takhle zažila zemětřesení v Káhiře a rodiče také šíleli. A přitom se to jen trochu pohoupalo… bude to podobné jako s tím, jak prý kdysi (to jsme se tomu jako průvodci strašně nasmáli) jakýsi novinář napsal, že se na Nilu potopila turistkická loď a že tam jsou ti krokodýli…. Chudák, netušil, že od doby, co stojí Asuánská přehrada, člověk krokouše na sever od Asuánu nepotká…. a přitom si čtenáři už živě představovali….

    • Kromě tisíce komárů ani ne 😀 Ale ještě jsme tady neskončili! Věřím, že nějaký skvost brzo objevíme 🙂 Nevíš náhodou jestli existují kešky i pod vodou a jak je kdyžtak vyfiltrovat? 🙂

  3. Tak já jsem takhle dlouhý detox nezažila. Ale skoro každý víkend jsem bez počítače a na mobilu mám jen wifi. Je to bezvadný, spoustu času na jiné věci. Užívám si to, a ani by mi nevadilo, být bez internetu déle, jenže když chce člověk pracovat přes internet, aby mohl být téměř kdekoliv, tak to bez něj prostě nejde 😀

  4. Marti, jseš výborná.
    Velkej obdiv. Nedala bych to. Teda určitě ne dobrovolně. Občas jsem mimo připojení po většinu víkendu, když jsem u našich, a to už jsem lehce ve stresu, že vlastně nic nevím 🙂

    • Dekuju Luci 🙂 Dalsi muj experiment bude mozna presne opacny – kazdy den psat a publikovat, jen nevim jestli to vydrzim a taky na jak dlouho 😀 Asi si to necham az do Prahy, ted jsem moc spokojena v mem asijskem offline svete X)

  5. Většinou si neuvědomujeme, kolik času strávíme na internetu. Sama jsem se pustila do jakési „odvykačky“ na podzim. Najednou jsem měla spousty volného času na učení, na koníčky, na čtení, ale i jen sama pro sebe. Bylo to zvláštní.
    Když si uvědomím, že jsem v prvním ročníku na střední škole byla pět dní bez počítače (na intru jsme neměli možnost připojit se k internetu) a žila jsem…Naopak jsem tehdy měla čas chodit do knihovny a neustále něco číst 😀
    Ale kdo to nezkusí, nepochopí 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *