Na kole kolem Inle Lake

V malém hotýlku, kde jsme byli ubytování, nám půjčili na celý den zadarmo kola a tak se jelo na výlet. Neměli jsme mapu, ale vedoucí hotelu nás několikrát ujišťoval, že to lehce zvládneme i bez ní. Cílem dne byl výlet po okolí jezera – příjemná pomalá projížďka a objevování místního stylu života. Nic spešl jsme neplánovali, jen najít loďku na převoz z jednoho břehu na druhý, protože jezero je docela obří a objet celé ani nejde. Pak taky jasná zastávka na místní vinici s ochutnávkou a stihnout se vrátit do hotelu kolem čtvrté, tak abychom si hodinku zdřímli, v klidu se sbalili, dali si véču a v 6 na autobus do Baganu.

První neplánovaná zastávka byla u dřevěného klášteru, který jsme objevili čirou náhodou. Mladý mnich nás pozval dovnitř a představil hlavě domu – jméno si už bohužel nepamatuju – byl to skoro 80ti letý čiperný pán, který nás pohostil mandarinkama a když jsem mu postupně říkali odkud jsme, bravůrně vystřihl dějiny dané země. U České republiky zmínil např. Masaryka … asi poslední aktuální vydání dějepisu, které měl na škole k dispozici :D, ale né, dělám si srandu, byl úžasný, sečtělý a plný zdravého elánu. Já bych mu rozhodně o myanmarských dějinách neřekla ani Ň!

Jedna taková normální selfie s mnichem

Když vám mnich nabídne udělat si s ním selfie, to přece nemůžete odmítnout 😀

V celém klášteře bydlí posledních 20 let jen s jedním pomocníkem. Vybavení místnosti, ve které spal, bylo velmi skromné, postel, přikrývka a knížky. U okna měl plátěné křeslo a podložku na meditaci. A tak jako všichni ostatní mnichové, jí jen 2x denně.

Ložnice pana mnicha

Ložnice pana mnicha

Po návštěvě kláštera jsme pokračovali po naší cestě, která vedla alejí listnáčů a my si ji vychutnávali plnými doušky, protože na nás aspoň chvilku nepražil oskar. Viděli jsme další dřevěné domky u políček, u kterých se pásly nejenom ovce, ale pro mě překrásní vodní bůvoli. Někomu se líbí papoušci a mě zase berou vodní bůvoli 😛 Každý to máme hold jinak! Fotka, ale žádná  nebude, protože buď byli moc daleko nebo mám jen takové, kde jsou otočení zadnicí a to úplně TOP pohled není!

V Myanmaru jsou cesty na úrovni našich polňaček anebo ještě hůř! Pokud byl někde položený asfalt, tak velice zvláštní metodou, ve které jsou samé díry, šutry a kdo ví co ještě. My na starých kolech, bez žádného odpružení, s tvrdým sedátkem, bylo to vyloženě eňo ňůňo 😀 A to by nebyl žádný pořádný příběh, aby se něco nepřihodilo – Adri píchl.

Naprostá paráda, 40° ve stínu, dost kiláků od hotelu na to, abychom se vrátili a před námi ještě tak 3/4 cesty. A tak jsme stopovali a hledali místního, co by naší řečí těla pochopil, že máme defekt. Anglicky tady nikdo samozřejmě nemluvil.

Jeden mlaďoch, po tom co se nám od srdce vysmál, tak ukázal na barák asi 200 metrů před námi, že tam nám pomůžou. „GO, HELP THERE!“. Přišli jsme tam, a protože jsou na defekty u této cesty asi zvyklí, s úsměvem nás přivítali a dokonce pozvali domů na čaj, zatímco táta se chopil opravy kola. Já jsem měla možnost nahlídnout do sešitů holčičce, co seděla v rožku a byla jsem mile překvapená, jak nádherně psala. Na to, že doma neměli vůbec žádný stůl a všechno dělala jen na zemi v „obýváku“, opravdu velký respekt.

Jak taková návštěva u místních probíhala? Pohostili nás čajem, donesli i buráky a rybí chipsy. Protože jsme neměli společný jazyk, tak jsme se na sebe jen usmívali a po očku sledovali malinkatou, barevnou televizi, ve které právě běžela naprosto ulítlá asijská telenovala.

Dopolední kávička u místních, při čekání na opravené kolo.

Dopolední čaj u místních, při čekání na opravené kolo.

Profesionální oprava kola :D

Profesionální oprava kola 😀

Měli jsme docela obavy z toho, kolik takové zalepení pneušky může stát a tak nás cena 10 Kč i s tím pohoštěním doma naprosto šokovala.

Pan táta se nám snažil vysvětlit, že je Adri na daný typ kola moc těžký, a že si ho má se mnou vyměnit… a tak se taky stalo, dostala jsem sedátko ještě tvrdší 😀 Ale co bych pro mého milovaného neudělala!

Druhou neplánovanou zastávkou byla pagoda na kopci, od které byl krásný výhled a skvělé místo pro „moji“ pozici 🙂

Na vyhlídce v mých nových kraťasích :)

Na vyhlídce v mých nových kraťasích 🙂

Jako vrchol cesty mělo být místní „SPA“, kam nás všichni posílali, jakože to opravdu musíme vidět. No jejda, obyčejné předražené lázně a ani plavky jsem s sebou neměli. Místo ale vypadalo upraveně a vedle pěkná restaurace, tak jsme si objedali oběd. Největší chyba mého života. Dala jsem si kuřecí kousky v kokosovém mléku s rýží. Mělo mi být hned jasné, když to donesli, že na tom něco nehraje. Neskutečně přečesnekované, ale měla jsem hlad a bylo to konečně něco jiného a nesmaženého, tak jsem to zblajzla. Dokončení příběhu bude o pár hodin později …

Po obědě jsme dorazili do pidi-mini přístavu, odkud jsme si měli vzít loďku na druhý břeh i s kolama. Náš vedoucí z hotelu nás upozorňoval, že nás budou chtít oškubat a že máme zaplatit maximálně 8 dolarů/za loď pro všechny i s kolama. Místní vyjednávač začal na částce 20 dolarů za loď a upozorňoval, že lodě potřebujeme 2, protože na jednu se s kolama rozhodně nevejdeme. Kluci se snažili smlouvat, ale chlapík byl neúprostný a tvrdě si stál za svou cenou. Chvilku po nás přijeli i 3 číňani a tuto cenu fakt akceptovali, nehledě na to, že s náma byla Sue – naše malajsko-čínská kamarádka, a ta jim to v čínštině narychlo sdělila. A pak se můžeme divit, kam na ty ceny chodí.

Výsledek? Sbalili jsme se a už už jsme byli na odjezdu, když po nás začal vybekovat, že jinde lepší cenu neseženeme, ale že nás teda za 20ku dostane i na 1 loď. My holky jsme upalovaly dál, a když viděl, že kluci nás následují a definitivně přichází o zákazníky, naši cenu akceptoval. A tak jsme měli vyhlídkovou jízdu jezerem i druhý den. 🙂

Ponaučení? Vždycky si zjisit předběžnou cenu daného místa/služby a pak smlouvat do morku kostí… a když nesouhlasí, zahrát divadlo odjezdu. Ve všech přímořských letoviscích se smlouvá, ale Myanmar je na toto naprosto šílený! Dokážou z vás udělat totálního debila a ještě jim za to ve finále zaplatíte, protože zkrátka nemáte na výběr.

Co víc si přát, než jeden sluníčkový den!

Co víc si přát, než jeden sluníčkový den!

Loďka nás vyklopila u dlouhého dřevěného mola, které jsme absolvovali přejezdem na kolech. Připadala jsem si jak na kladině jen s tím rozdílem, že tady jsem neměla možnost spadnout 🙂

Čas nás pomaličku začal tlačit, protože oprava kola a smlouvání nás docela vyšťavilo a tak jsme nasadili rychlejší tempo a snažili se najít vinici, která měla být co by kamenem dohodil. Podle některých 1 míli, podle dalších 10 kilometrů… a pak babo raď.

Že by něco na způsob městské hromadné dopravy?

Že by něco na způsob městské hromadné dopravy?

Po 45 minutách zběsilého tempa a totálního vyčerpání, v krajině, která byla sice nádherná, ale vůbec jsme netušili, kde jsme, nám začali docházet i síly psychické. Sue byla odrovnaná úplně, druhému kolu začaly zlobit řídítka a všem bylo otřesné vedro. Šlapeme si tak dál a začínáme potkávat, čím dál tím víc bělochů. Že by blízko cíle? Zastavili jsme nějaký mladý pár a ten nás utvrdil, že jsme kousíček. Pod vinicí (myšleno, pod kopcem, který se nám jevil jako malý mount Everest), Adri rychlovkově vyzjistil od Frantíků, jestli stojí za to, se nahoru opravdu škrábat… 

Jediná vinice široko daleko...

Jediná vinice široko daleko…

Výhled překrásný, víno OK, ale láhev bych si asi nekoupila… Na celou „ochutnávku“ jsme měli asi jen 20 minut, abychom se vůbec stihli vrátit a sbalit se!

Hory kolem dokola

Hory kolem dokola

Do hotelu jsme se přiřítili jak splašení,… ještě že nám check-out povolili až na pátou odpolední … rychlá sprcha, balení, dvou minutovka natáhnutí na rovné posteli a hurá zblajznout večeři.

Značně hektické odpoledne nám vůbec nemohlo zkazit dojem z celého dne …, další naplno prožitý den. Takový, který zažijete jedině v zemi, kde vás limituje vízum a tušíte, že se tam už asi nikdy jindy nevrátíte…

Marti ♥

p.s. Chystáme se mnichovi z našeho dřevěného kláštera poslat balíček, jako malé poděkovaní za mandarinky, kterými nás pohostil. Co byste mu tam zabalili? 🙂

Komentáře
  1. onepatas napsal:

    Tak mi to už nedalo a musel jsem také zkusit tu „tvoji“ pozici 😀 Mám k tomu sice ještě hódně daleko, ale věřím, že když to zakomponuji do své ranní rozcvičky, tak to za nějakou dobu dám 😀

    Každopádně díky za přiblížení atmosféry v Myanmaru (snad to píši dobře) a těším se na další kousek skládanky 🙂

  2. BabetaRuns napsal:

    Uzasny! Hned bych nekam jela 🙂
    A jsem moc rada, ze jsem objevila tvuj blog! Huraaaa!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *