Život podle sebe

Naprosto jsem si zamilovala motto od Stáni“Žijte příběh, který chcete vyprávět.” Já jsem dlouho předtím používala mé vlastní: “Aby bylo na co v důchodu vzpomínat a vyprávět vnoučatům :D”. Vlastně, když tak teď nadtím přemýšlím, jedním z důvodů založení tohoto blogu bylo, že bych si chtěla mé myšlenky, projekty, cesty a taky úspěchy nějakým způsobem zaznamenávat a když mám náladu, tak se k nim i vracet. Sice miluju papírové deníčky a barvičky, ale proč si psát jen do šuplíku, když by to co, zažívám třeba mohlo i někoho inspirovat? A tak jsem si založila inspiruj.me. Jsem moc ráda, že je to blog, jak pro vás, tak pro mě. Prostě win-win. 🙂

Tento článek jsem chtěla napsat už dlouho, ale pořád jsem neměla v hlavě všechno srovnané, tak aby to mohlo jít do světa. Dneska, po měsící v Kuala Lumpur, už to všechno vidím reálněji, něco z toho, jak jsem si to představovala, už jsem si prožila a proto o tom už můžu i napsat.

Co jste si představili pod nadpisem? Život podle sebe? Jaký život to znamená pro vás?

Já osobně jsem si takto označila můj půl rok v Asii, ale při postupném psaní článků, jsem zjistila, že má daleko větší přesah. Život podle sebe je pro mě o svobodě. O svobodě dělat si, co chci, dělat to odkudkoliv na světě, dělat věci přesně podle sebe, dělat věci, ve kterých vidím smysl, které mě naplňují a přinášejí mi radost.

A podle této mé “svobodné” definice jsem si i naplánovala můj půl rok tady. Pokud jste četli článek o mém dilema jet nebo nejet, tak víte, že jsem plánovala si najít v KL práci a přerušit školu. Jak to vypadá přesně 5 měsíců po tom, co jsem se rozhodla, že odjedu?

Pustila jsem se do mého vlastního projektu, o kterém sním už asi 2 roky, ale nikdy nebyl ten pravý “čas” se do něj opravdu pustit, cestujeme, studuju na dálku do Prahy ikdyž jsem zapsaná jako prezenční student, učím se francouzsky, připravuju jeden neziskový projekt a dalších xy projektů čeká v řadě, až dokončím ty předcházející. Zkrátka teď opravdu žiju život podle sebe, nesmírně si ho užívám a jsem za něj vděčná. 🙂

balance

Co bylo pro mě na začátku nejtěžší?

Dovolit sama sobě odjet. Opustit zajetý a pohodlný stereotyp (práce, škola, tréninky.) Hodit za hlavu všechno, co bylo a soustředit se jenom na přítomnost.

1.) Proč mít vztah na dálku a rok žít jen na půl?

Pro mě bylo hodně důležité si uvědomit, že to jde i jinak! Ze začátku to vypadalo, že takový vztah budeme mít i my s Adrim. Za ten rok se osobně vidět max. 1x v pauze mezi semestry a pak se vídat jen přes Skype? Jaký by to mělo celé smysl, žít 2 totálně oddělené životy? Pro nás rozhodně něco nepředstavitelného. A tak jsem se začla připravovat na cestu…

2.) Hledání práce

Naprosto automaticky jsem začala řešit práci. Musím si v KL najít práci, přece nemůžu jen tak půl roku “nic” nedělat (V té době jsem ještě počítala s tím, že tam jedu na rok). Jak to bude vypadat v životopise, že tam mám roční díru? Musím přece pracovat, pracuju při škole už 5 roků, takže bez práce by to nešlo. Atd. atd. samé blbosti a stereotypy někoho jiného v mé hlavě.

Pokud budu na opačné straně zeměkoule, tak nehodlám strávit zavřená v klimatizované kanceláři 10 hodin denně a ráda bych tu druhou půlku světa taky prozkoumala. Jenže kdo by mi asi tak dal z 6 měsíců skoro 3 měsíce volna, které Adri bude mít přes zimu. A když už tady spolu budeme a on bude mít volno, nedává moc smysl, abych já pak nemohla odjet a cestovat s ním.

Takže bylo rozhodnuto! Pustím se do toho po svém. Když bude mít Adri školu, já budu pracovat na svých vlastních projektech, když bude mít volno, okamžitě vyrážíme poznávat nová místa. Propojení jeho školy a mých projektů se naprosto skvěle doplnují.

Nemám teď problém pracovat/vzdělávat se i 12 hodin denně, protože pracuju jen na projektech, které mi dávají smysl a učím se to, co se učit chci. Za den udělám neskutečný kus práce a pak když jsme týden na “dovči” nemám výčitky z toho, že jsem za celý den nehla brvou.

3.) Překonat rýpavé otázky ostatních

A že jich bylo. To jako nebudeš pracovat ve firmě? Ty si tam nehledáš stáž? A co tam teda jako budeš dělat? Dlouho jsem si připadala kvůli tomu špatně, ale pak jsem všechno hodila za hlavu, protože jenom já sama nejlíp vím, co v životě chci a co je pro mě nejlepší.

4.) Jak vyřešit školu?

Původní plán ji bylo na rok úplně přerušit. To bylo za situace, kdy jsem si myslela, že budu rok pracovat na full time. Ale po přehodnocení priorit jsem si jako další projekt přibrala i školu. Minulý semester jsem si odstudovala několik předmětů navíc, takže jsem si pak dopočítala, že na to, aby mě nevyhodili 😀 mi vlastně stačí tento rok udělat jen úplné minimum.

Našla jsem si super online předmět, který můžu studovat i z postele v KL a pak jsem se rozhodla, že se pustím o rok dřív do diplomky (díky nejúžasnější faktultě na VŠE je to možné). Našla jsem si vedoucího, na rovinu mu řekla, že jedu na rok do Malajsii a jestli je ochotný se mnou komunikovat jenom online. Nastavili jsme si pravidla, zadali práci do systému a jsme happy oba dva.

Díky tomu, že jsem tedy stále student, neřeším sociální a zdravotní pojištění, chodí mi i to minimání ubytovací stýpko a taťka si mě může odečíst z daní.

Jediné, co bylo potřeba, podívat se na celou situaci trošku jinak, než je zvykem.

Kvůli obhajobě diplomky se budu vracet už v dubnu, tzn. po necelých 7 měsících, ale určitě to bylo to nejlepší možné řešení, které se mi podařilo vykoumat.

Navíc od dubna do června bude mít Adri někde po světě stáž (zatím hledá… ) a bude od nevidím do nevidím v práci, takže já si v mezi čase doladím školu, budu mít čas 5x týdně trénovat a snad když zdraví a kolena dovolí tak stihnu i jarní závody :). A na léto pak zase budeme spolu. Zajímalo by mě teda už teď, kde to bude 😀 Evropa x Asie x Amerika?

5.) Ze vzduchu se žít nedá

Poslední rok, co jsem přešla na značně minimalistický způsob života se projevil i na mém bankovním účtě. Za půl roku jsem si dokázala našetřit nejenom na letenku ale i na pár měsíců tady. Zároveň jsme se tady v KL snažili zkrouhnout náklady na úplné minimum a zatím to všechno frčí úplně skvěle.

Byt v Praze, který by jinak po nás zůstal prázdný, jsme pronajali a v porovnání s tím jak bydlíme tady, nám krásně pokryje i většinu výletů po Asii. Když pojedeme na 3 týdny do Thajska pokusíme se náš pokoj v KL znovu pronajmout. Vždy je to o tom, si každý další krok pořádně promyslet a vymyslet, jak udržet rodinné cash-flow v rovnováze. 🙂

Když jsem byla před dvěma lety na měsíc na Srí-Lance, hezky jsem si poděkovala, protože celý pobyt tam jsem si užila za prospěchové stýpko z předešlého roku. A takto to vlastně dělám pořád. Vždycky mám na své cestovatelské sny nějakou rezervu, a když pak přijde něco nečekaného tak, jak Malajsie, vím, že se můžu sbalit a odjet.

6.) Investice do budoucna

Nemám teď klasické zaměstnání s pracovní dobou od do, ani ještě nemám živnostenský list, takže oficiálně nejsem ani podnikatel. 🙂 Ale už brzo budu. To hlavní je, že jsem konečně začala! Začala jsem tvořit a každý den se učím něčemu novému!

Nemám žádné termíny, do kdy musím práci odevzdat nebo šéfa, který by mi říkal, co mám dělat. Klidně bych mohla vstávat před obědem, celý den ležet u bazénu nebo se koukat na filmy, chodit do města na nákupy a nikdo by nic nepoznal. Jsem v zahraničí, takže nikdo přece nevidí, co dělám. Jenže to tak trochu není můj styl.

Každé ráno teď s nadšením vstávám, sbalím si mou přenosnou “kancelář” (notebook, telefon, složku s nápady, vodu, svetr a ponožky) a vyrážím do resource centra/knihovny, připojit se na wifi a pracovat na projektu. Vím, proč to dělám, realizuju se, každý den objevím nebo se naučím něco nového a to mě dává ohromnou motivaci s tím nikdy nepřestat.

Objevila jsem v sobě něco, co dřív bylo pěkně hluboko zabetonované a jen díky, tomu, že jsem si dovolila “odjet”, to něco vykouklo na povrch a docela nevídaným způsobem se mi usadilo v životě.

Můj “svobodný” půl rok mi už teď dal daleko víc, než jsem čekala. A co vím naprosto jistě, hodlám si ho protáhnout na celý život :).

Dream life

Jsem moc ráda, že čtete a komentujete mé články, protože i díky nim a vám se na mé cestě životem posunuju stále dopředu. Děkuju ♥

Marti

0 thoughts on “Život podle sebe

  1. 1. Svůj blog beru taky tak… win,win. Je hlavně pro mě, je přehlednější než bývaly deníky (ty mám pořád, ale ty jsou spíš na divoké asociace a přemýšlení, tohle je ucelenější) a když je potřeba, líp se čtou (to moje písmo totiž…). A pokud to někomu něco dá, tím líp :-))
    2. Kdysi jsem nechápala, proč mají lidé problém vycestovat, tj. změnit svůj zaběhlý stereotyp. Teď už to chápu mnohem víc, ten volný prostor může být pro někoho zrádný a děsivý. Já jsem jezdívala vždycky moc ráda a byl to přesně život podle mě.
    3. Život podle sebe si představuju přesně tak – dělat co chci, co mám ráda. Jinak to už ani moc neumím, v tom okamžiku hmatatelně cítím, že je lepší umřít, než žít tak… teď se spíš učím snášet i to, co mi radost nedělá, abych před tím neutíkala, a tu radost z toho nakonec taky udělala :-)) Přece jen život není jen to pozlátko…
    4. Cestovala jsem podobně… vždycky se to nějak udělalo, i když peníze nebyly (stipendia, práce průvodkyně a tak :-)). Jen se nedržet běžných stereotypů a la cestovat se dá jen za peníze a jen o dovolené :-)))))
    5. A držím palce s projektem, diplomkou a tak vůbec!!! :-))

  2. Perfektné Marti ! Moc ti fandím a veľmi mi imponuje tvoj prístup,fakt skvelé! Držím palce a teším sa na ďalšie posty a uskutočnené projekty!

  3. Velmi pěkné počtení, Marti!

    Spojení „dovolit si“ a svobodně dělat, co chci, je kus práce sám na sobě. Je spousta lidí, kteří toho nejsou schopni a stále se tváří jako oběti a jedou ve stereotypu. Je to těžké, ale jde s tím pohnout, posunout se a i když zpočátku malými krůčky, člověk když se ohlédne zpět, tak si uvědomí, že dělá pokroky a má ze sebe radost. Důležité je se pochválit. Mnohem více jsme totiž sebekritičtí a nadáváme si do „krav“ a „blbů“, když se nám něco nepovede. Pokud se už něco povede, tak se příliš do pochval a odměn, nehrneme nebo úspěch pouze „svedeme“ na náhodu či štěstí.

    Osobně by mě docela zajímalo, a možná by to bylo i na samostatný článek, jak dokážeš udržet sebedisciplínu a jen tak se neflákat? Nebo jak se soustředit jen jednu věc a nepřeskakovat z jedné věci na druhou. Jak nedělat více věcí zároveň a v konečném důsledku ani jednu pořádně. Možná je to pro Tebe autopilot a ani nad tím moc nepřemýšlíš.
    Věřím však, že spoustě lidí by to mohlo pomoci a inspirovat je, ať už se díky Tobě pokusí třeba „jen“ vymanit ze své komfortní zóny. Nebo se jim možná také podaří jít si za svými cíli, přáními, sny….

    Moc děkuji za příjemný zážitek díky tvému příběhu a přeji Ti méně mravenců na klávesnici při psaní 😉

    • Jani moc děkuju za námět pro další článek. Už jsem si ho připsala na seznam. 🙂 Úplně ve stručnosti jak se dokážu soustředit a neflákat se? Začala jsem poslouchat své tělo. Snažím se, co nejvíc věcí naplánovat podle mého cyklu – viz. Cyklická žena. Vím, kdy musím odpočívat a kdy zase můžu zabrat na 200%. Postupem času jsem si to začla uvědomovat čím dál víc a čím dál víc se v tom zlepšuju. Určitě se o tom rozepíšu víc v některém z dalších článků.

      Stereotyp je úplný zabiják. Peťa se na svém blogu nestereo.cz snaží těmto stereotypům bravůrně vyhnout. Určitě stojí za přečtení! Kromě toho, že vás pobaví, vás třeba i inspiruje k tomu, si něco vyzkoušet na vlastní kůži.:)

    • Super 🙂 Už se těším na tvé další články! Osobně mám spíš trochu problém se zaměřením pozornosti na jednu věc. Chtěla bych toho dělat více a pak nedělám vlastně nic, páč si buď nevyberu, nebo dělám více věcí najednou a žádnou si pořádně neužiju nebo nedělám pořádně.

      Mrkla jsem na nestereo.cz a přečetla si jeden z článků, fakt zajímavý pohled na svět, neotřelý, kreativní způsob života, ten člověk se opravdu nenudí. Zkusím se inspirovat 😉

  4. Úžasné….. Život podle sebe si představuji vlastně tak, jak popisuješ. Udělat si ve věcech jasno a dělat to, co mě baví. Nebát se realizovat svoje sny, být tvůrčí, spokojená a šťastná 🙂 Někdy malinko škobrtnu a zaváhám, ale vím, že to co dělám srdcem, je to nejsprávnější….. A musela jsem k tomu dospět, to jo 🙂
    Tak se drž!!!!! Kat….

    • Těch škobrnutí může být někdy i víc, ale pokud děláme to, co milujeme, nic nás nezastaví 🙂 Katy děkuju za krásný komentář!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *