Den 17 – Nudle přes palubu! – Si je vomis sur le bateau, je vomis sous le vent!

Český překlad by mohl znít asi takto: “Blijete-li, blijte po větru”. Velmi užitečnou větu mě naučili už první den, ale až dnes jsem měla šanci ji použít 😀 Mořká nemoc se mě zase záhadně vyhla. Děkujííí! Ostatní už takové štěstí ale neměli.

Hned co jsme ráno vyrazili z Ajaccia, ocitli jsme se na horské dráze. Jízda trvala celých 24 hodin 🙁 Chtěla jsem si aspoň číst, ale po tom co na mě přistála první vlna a celé sudoku se rozpilo, jsem knížku nechala hezky dolce v kajutě v suchu. Moře bylo otřesné ikdyž svítilo sluníčko. Vítr byl natolik silný, že jsme seděla v mikině a roupama nevěděla co dělat. Házelo nás to ze strany na stranu, takže se každý držel čeho mohl a byl rád, že je rád. Po pár hodinách jsme všichni byli jak přejetí. Naprostý opak oproti první klidné cestě na Korsiku.

Blížil se večer, když najednou Adri vyskočil a na něco v moři ukazoval. Až po pár sekundách mi došlo, co to je. Nevěřila jsem vlastním očím! 2 gejzíry vody vedle sebe, a pak další a další. 2 menší velryby se prohnaly kolem naší lodi. Nešly vidět, protože nevyskakovaly z vody tak jako delfíni, ale jejich originální dýchací systém je prozradil. Byla to úžasná podívaná a pořád se nepřestávám divit, jak mě příroda umí překvapit 🙂 Celí nadšení z největších savců na světě, se nám zase vrátila nálada a cesta se tak stala o trochu snesitelnější.

Přišel čas večeře a já si moc nedovedla představit, jak v těchto podmínkách někdo hodlá vařit. Jean-Pierre byl tak moc hodný a chopil se uvaření vody na instantní nudle. I tento drobný úkon na rozhoupaném moří je doslova o zdraví. Samozřejmě se popálil, protože rovně to nešlo ani náhodou. 3 minuty vydržet, než se nudle “udělaly” a pak je nějak nasoukat do sebe. Otřesná večeře, ale velice chytrá. Nějakou energii mi to trochu dalo, ale důvod č. 2 byl ostatními oceňovaný nejvíc. Šly lehce přes palubu 😀 Omlouvám se za detaily, ale nedalo mi to 😀

noodles-550x550

Jak už jsem párkrát psala, když prší nebo přijde větší vlna, máme v naší kajutě mokro. Nebylo tomu jinak ani při této cestě, tentokrát v takovém měřítku, že jsme tam nemohli s Adrim ani spát. Já jsem si udělala místo v hlavní kajutě na lavici, Adri spal dobrovolně venku. Ikdyž o spaní se tuto noc moc mluvit nedalo. Celou noc běžela zaplá vysílačka, někdo lítal na záchod nebo ven přes palubu. Jednou jsem spadla i z “postele” 😀 Co bylo ale nejotravnější byla polička s alkoholem nad mojí hlavou, takže rum mi taky nedal spát. Z naší kajuty se pořád ozývalo práskání dvířek jedné skřiňky :(. Byla jsem ji zavírat 3x a po čtvrté jsem si donesla pásku a na pevno ji zalepila 🙂

Skoro od začátku naší plavby mělo naše kormidlo zapnutého autopilota a nebylo tomu jinak ani přes noc. Normálně se u “kormidla” střídá jeden člověk po 2 hodinách, ale jelikož bylo tentokrát všem zlem a mě nechali spát, kontrola probíhala tak nějak od oka.

Čas vůbec neubíhal, … kontrolovala jsem kolik mil nám chybí do cíle a jakou jedeme rychlostí a vždycky si dopočítávala kolik ještě…. Usla jsem až nad ránem, kdy se zároveň moře trochu uklidnilo. To už jsme se ale blížili k Francii!

24 hodin na moři dá člověku pořádně zabrat!

Mohlo by se teď zdát, že je naše plavba u konce. Kolem Korsiky ano, ale ještě pár dní výletování nás čeká. Zítra se můžete těšit na malou reportáž z jihu Francie a další dny budou o tom, jak se loď připravuje na zimu. Doufám, že dneškem nepřestane číst 🙂

Zítra naviděnou z francouzského jihu – Giens 🙂

Marti ♥

Komentáře
  1. Ivet napsal:

    Já číst určitě nepřestanu a těším se i na jižní Francii!

  2. Lu napsal:

    Skvělé, jen jsem se nedočetla, jak jsi na tom byla ty. Taky jsi šla po větru? Toto bych nechtěla zažít.

  3. Lu napsal:

    A to foto vypadá, jak talíř plný červů. Brrr

  4. avespasseri napsal:

    Vítr, co jsem teď zažila u moře, bych na moři tedy rozhodně zažít nechtěla :-))) Aneb článek o tom, jak se z idylky stane na chvilku peklíčko :-))) Ale zas je asi nač vzpomínat 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *