Den 13 – Noční potápění a připosraný neoprén

Druhá část nadpisu tuto noční aktivitu vystihla asi úplně nejvíc. 😀 Njn teď se tomu zpětně už směju, ale ta noc? Tak připosraná jsem nebyla už ani nepamatuju. Vytáhnout mě z pyžama? Teda spíš Adri udělal psí oči, že bezemě nejde, jak to bude dokonalý zážitek, kdy jindy to vyzkouším a že bude sranda. Pravdu měl jenom v jednom! Kdy jindy to vyzkouším? Teď můžu s klidným svědomím říct, že už nikdy! Jednou mi stačilo do konce života 😀

Měla jsem celkové plavky, neoprénové tričko, na tom ještě klasický neoprén a už na lodi mi byla zima. Skočit po tmě do vody s mini baterečkou kolem ruky se mi chtělo asi tak, jak sníst znovu tu nechutnou Figatelu (místní specialita). Ale šla jsem do toho. Když jsem skočila a pod vodou viděla jen tmu = spíš vůbec nic jsem neviděla, fakt jsem chtěla zpátky. Nepříjemný pocit a studená voda kolem.

Adri mě vzal za ruku a šli jsme na to! Thierry byl s náma taky a vzal si noční expedici nastarost. Svítil obří baterkou před námi a udával směr. Na baterku jsem byla fixovaná jak na nějaký magnet. Bylo to doslova světlo na konci tunelu. Půlhodinka mi přišla nekonečně dlouhá. Plavali jsme kolem těch stejných balvanů co odpoledne, ale bez sluníčka, po tmě vypadaly 3x větší a děsivější. Občas vykoukla nějaká rybka s výrazem: Co je to za debily, že mě baterkou svítí do ksichtu, když chci spat! 😀

Připadala jsem si jak v začarovaném kruhu a vůbec jsme nevěděla, kde jsme. Jen jsem se klepala zimou a taky hrůzou! Hororové scény před očima, typu: Co bychom dělali, kdybysme našli mrtvolu a pod. 😀 Dýchala jsem asi tak 2x rychleji než normálně, ale bomby jsme měli úplně plné, takže nehrozilo, že by vzduch došel.

Dala jsem signál, že je mi fakt kosa a bylo by fajn se vrátit. A tak začalo pátrání po lodi, kterým směrem se vydat? Thierry měl kompas, ale teda zrovna přesvědčivě se na něj nedíval. Plaveme, plaveme, úplná tma, jen tenký proužek od baterky před náma. A pak díky bohu posvítil na spodek naší lodi a já věděla, že jsme zachráněni!

Za tuto noční expedici jsem si s dovolením udělila bobříka odvahy. Na stezce odvahy si aspoň můžete zaječet, ale pod vodou? Vyjde akorát víc bublinek.

Bobřík odvahy

Určitě jsem se překonala svůj strach, jen pocity z toho? Velmi smíšené. Normálně je potápění úžasné, nad ničím nepřemýšlíte, vyčistí vám hlavu jak nějaký nový druh meditace. Ale v noci? Myšlenky na hororové scény, už radši nikdy více.

10 metrů přes den a v noci, to je úplně jiný level! Hold, ale nemůžu být fanoušek úplně všeho 😀 Příště je mile ráda přivítám na lodi s teplým čajem a vřelým pohledem 🙂

A co vy? Šli byste do toho?

Marti

Komentáře
  1. trb napsal:

    fúha. strašidelné. ale nějak jako nechápu, co jste tam v té tmě vlastně viděli… nebo měli vidět… nebo to bylo celé jen tak pro srandu, že večer nebylo co dělat?

    • Marti napsal:

      Myslím, že jsi to vystihla úplně přesně 😀 Kluci jsou blázni, takže jim to přišlo hrozně zábavné, ale mě teda vůbec. Viděli jsme jen před sebe na max. 1,5 metru, kde dosvítila baterka, kolem byla jen tma tmoucí!

  2. morena napsal:

    Já si to představuju trochu jako scénu z filmu Hledá se Nemo, jak plavou ve tmě, pak se objeví malé světýlko a za světýlkem velká zubatá ryba. No mě by asi kleplo a ani bomby plné vzduchu by to neustály 😀

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *