Den 6 – Pátrací akce jak na zakázku FBI :-D

Opouštíme Sainte Barbe a vydáváme se na malou expedici. Podle knížky o potápění, která mapuje 50 úžasných míst, kde stojí za to, se na Korsice potápět, jsme vybrali i dnešní cíl. Mířili jsme na západ objevit a prozkoumat ztroskotanou loď, 60 metrů dlouho cca 12 metrů hluboko. Viditelnost nebyla špatná, souřadnice jsme měli. Teď jen tento obří kolos najít.

Po hodině šnorchlování kolem lodi jsem vylezla z vody jak z finského jezera v prosinci při minus 30°C 😀 Adri s Thierrim ještě chvíli pátrali, ale pak na to šli mazaně. Thierry si nachystal lano a nechal se táhnout za lodí, aby to bylo rychlejší a dostal se dál. Křížem krážem kolem souřadnic a zase nic! Po další půlhodině jsme to zabalili. Bylo pod mrakem, foukal vítr a byli jsme všichni zmrzlí. Místo jsme opustili bez objevu a jenom se ujistili, že jsou v knížce zřejmě úmyslné chyby. Loni takto kluci objevili staré potopené letadlo o 100 metrů dál oproti souřadnicím jenom díky tomu, že tam byli lidi z potapěčského klubu. 100 metrů tam nebo tam je docela sakra rozdíl. Asi napíšeme autorovi!

Po hodince plavby jsme dorazili na další místo – Porto-Pollo.

Porto Pollo

Není to klasický přístav na doplnění vody a elektriky pro velké lodě, ale jenom pevné kotvy s plováčkem nahoře u místní pláže a mini molem pro motorové čluny. Ani tady jsme bohužel místo nesehnali. Byla špatná předpověď počasí, tak se to každý snažil zapíchnout, co nejdřív, aby nezůstal na moři. My nahodili kotvu vlastní. Představa, že je pod námi 30 metrů mi moc dobře nedělala a do šnorchlování jsme se vyloženě musela přinutit. Děsivá hloubka. Ale někdo umístění kotvy musel zkontrolovat … Obvykle to zvládal Adri na jeden nádech 10 metrů, bez bomby, njn je blázen 🙂 Ale do 30 metrů se už vyloženě těšil Thierry. Vzal si bombu a šel na to.

Ach ty neděle a zavřené supermarkety! Zachránil nás venkovní krámek jménem “Chez Marc” (U Marka), kde jsme koupili vodu, ovoce a dostali tip, kde sehnat bagety. Ty byly opodál v malinké boulangerie.

Chez Marc

Večer jsme vyrazili do místního baru na Mojito a Piňacoládu, která ale byla krapet silnější. Někomu hold za barem ujela ruka a byla z toho spíš Rumocoláda … blé!

Na zpáteční cestu jsem malý motorový člun řídilá já. Bože! Jízda jako na praseti! Už nikdy! Absolutně mě ta jedna primitivní páčka neposlouchala a do toho mi tekly slzy, jak jsem se všichni řezali míchem. Zázračným způsobem jsem posádku nevyklopila a dopravila až na loď. Myslím, že už mi to podruhé nepůjčí :D!

Pokračování zase zítra 🙂

Marti ♥

 

Komentáře
  1. Janča napsal:

    Fajne čtení – každodenní 🙂 Krásně jsi to sepsala, Marti! Děkuji 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *