A neskutečně mě to baví! Během května a června jsem byla na 4 závodech, velkých i malých, školních i republikových. Nervozitu se konečně podařilo trošku setřást, ikdyž kladinu ne a ne 100 % pokořit.
Rozhodně se mi líp závodí v týmu, kde mám podporu od mých milovaných a zkrátka se člověk nemá šanci nudit. Buď fandí nebo se chláme. Kde jinde než na Akademických hrách uslyšíte gymnastu při sestavě ulevit si, cituju: “do piče” :-D, za to je srážka jen 0,3, ale když spadnete z kladiny je to bodík. Fakt nefér! Kdo ty pravidla tvořil? 😀
Když jsem byla malá, vadili mi rozhodčí. Teď jsou mi úplně jedno, jen se jim nezapomenout představit. Největší boj mám sama se sebou. Zůstat s čistou myslí a nenechat se rozhodit vlastníma myšlenkama…
Jen pro připomenutí – v únoru jsem na bradla skoro nevylezla a v červnu úplně jiná Marti. Z nejhoršího nářadí se pomalu ale jistě stává velmi oblíbené :-D. Prostná mám vždycky za odměnu. Já tu mojí hudbu prostě zbožňuju ♥
Závodění posune člověka definitivně o kus dopředu. Poprvé jsem si přišla jak neohrabané kuře. Po posledním závodu vím, že musím sestavy trošku upgradovat, už jsou “moc” jednoduché! Mám ze sebe skvělý pocit, protože vím, že ten půl rok, co jsem si docela mákla, byl k něčemu!
Doufám, že se vám dnešní video bude líbit. Seděla jsem nad ním asi 6 hodin 😀 Ale jsem nad míru spokojená. Jestli ze mě nebude profesionální gymnastka, začnu uvažovat o střihačství!
[youtube=http://www.youtube.com/watch?v=9mPza_uPYTc&feature=youtu.be]
Jedná malá technická:
A pokud jste neviděli video: „Moje první závody po 14 letech“, můžete se na něj mrknout taky!
[youtube=http://www.youtube.com/watch?v=14ZtNITBo3w&feature=youtu.be]
Mějte fajn sportovní neděli 🙂
Marti ♥
Úžasné! Pracovat na sobě a dívat se, jak to, co kdysi bylo těžké a neoblíbené, se stává oblíbeným, jak se člověk posouvá, co všechno zvládne a ještě s klidem v mysli… no, to je prostě príma, co??? :-))))))
Rozhodně! 🙂 Kéž bych mohla hned na trénink 🙂 V páteku jdu ale na kontrolu s kolenem, tak ještě uvidím, kdy mě pustí do tělocvičny …. Snad co nejdřív!!!
Jsi borka jak sviňa! Obdivuju tvé odhodlání a zápal, Je vidět, že tě to baví! 🙂
Děkuju Jani 🙂 Klidně se můžeš někdy přidat na trénink 🙂
Klobúk dolu!!! 🙂
To jsem vubec nevedela, ze existuje gymnastika pro „stary“:-) pocituji nostalgii. Skoncila jsem asi ve 13ti potom, co jsem se jedno utrhla z bradel a mela pak hrozny strach ze salt atp. Obavam se, ze kdybych mela dnes skocit preskok, tak asi neodejdu po svych! Mas muj obdiv! A jinak zajimavy blog, poradne si ho prohlidnu az bude cas, cestovani miluju.
Jájo, pokud jsi z Prahy, tak se k nám můžeš kdykoliv přidat :). Trénuje u nás i jedna maminka a té už je přes 30. Né každý je takový šílenec jako já a chce ještě jezdit na závody, mě to ale chybělo a tak jsem se vyhecovala! Ráda tě uvidím na tréninku i znovu na blogu 🙂