Jak jsem bydlela v Indonésii

Po celovíkendovém úklidu PC jsem se konečně dostala i k fotkám a roztřídila i ty z Indonésie. Aby toho na vás nebylo na jednou moc, tak jsem udělala pár kategorií a postupně je sem budu přidávat. Pro dnešek uvidíte, kde a jak jsem bydlela. Doufám, že se vám tento mini foto seriál bude líbit. 🙂

V Indonésii jsem byla v létě v roce 2010 cca na 10 týdnů. Přiletěla jsem na Bali (Denpasar na mapě dole), pak se přesunula na Jávu a po 3 dnech cesty jsem skončila na Maduře. Ani Wikipedie o tomto ostrůvku, který je na sever od Jávy, není moc chytrá, takže čtěte pozorně tady 😀

93

Bydlela jsem u místní rodiny, která k mému překvapení, tak jak zbytek ostrova, byl muslimský. Co to přesně znamenalo? Měla jsem to štěstí, že něco na způsob místního rozhlasu bylo postaveno venku hned před naším baráčkem, takže budíček ve 4 hodiny ráno v podobě modlitby, byl na denním pořádků (víkendy včetně). 😀 Musela jsem chodit i doma zahalená, jídlo se podávalo podle „rozpisu“ modliteb a manželka (žena ředitele – hlavy rodiny) se se mnou nemohla bavit. Nebo možná nechtěla, kdo ví?

DSC00417

Takto vypadal domeček, kde jsem bydlela. Bezesporu nejluxusnější v celém městě. Prostě dům ředitele školy, který byl i kapánek zavlečený do politiky. A kdo trochu ví, jak to v Indonésii chodí, tak bez úplatků, to rozhodně nefunguje. Já si tudíž nemohla stěžovat 🙂

DSC00425

Mini dvorek přes který se šlo nahoru ke mě do pokoje.

DSC00410

Můj pokoj z venku. Možná se vám zdá super, že jsem měla i vlastní balkón, na který by se večer dalo sednout. Ale upřímně řečeno s tisíci komáry z bažiny před domem a v + 40° C jsem fakt dávala přednost větráku uvnitř 😀

DSC00592

DSC00412

Výhled z pokoje. Po pravdě řečeno ale moc nebyl na co …

DSC08299Můj pokoj.

DSC08295

Bez moskitiéry bych se nikdy nevyspala. To růžové povlečení jsem nevybírala já, ale ředitel 😀 Co k tomu dodat, že? Jinak takovou zajímavostí bylo, že nevedli žádnou deku ani přikrývku, měli jen 2 polštáře. Jeden pod hlavu a druhý, ke kterému se „přitulili“.

DSC00426

Obývák č. 1 – venkovní. Tady se většinou odehrávali i všechny návštěvy. Doporučený oděv: všechno s dlouhým rukávem, aby vás komáři žrali, co nejmíň a samozřejmě bez výstřihu, jinak by páni neusli 😀 Ženy byly vždy zahalené od hlavy až k patě.

DSC00587

Obyvák č. 2 – vstupní „hala“. Hnusné, rádoby kožené sedačky, které se jen lepily k prdeli 😀 Pokud možno,  vždycky jsem radši seděla venku. Dál nesměl na stolečku chybět košík s pitím a nějaké rybí chipsy.

DSC00584

Obývák č. 3 – jen pro rodinu. Tady jsem nikdy neseděla/nezůstávala s nimi. Bylo to jejich teritorium pro TV.

DSC00570

Venku na dvorku, naprosto bohovský stroj. Pokus o pračku. 😀 Otevřela jsem víko, kam jsem dala prádlo. Vložila jsem dovnitř hadici a zapla vodu. Tekla vždy jenom studená nebo netekla vůbec, tak se ten den nepralo 😀 Až byla voda po rysku, přihodila jsem můj tekutý gel z ČR pro praní i ve studené vodě (díky bohu, že jsem ho měla s sebou) a otočila prvním čudlíkem. Viz. obrázek.

DSC00572

Nejlepší, že to bylo v angličtině popsané: Wash timer – 3 – 6 – 9 – 12 a 15 minut. Studená voda + 3 minuty = kvalita vypraného prádla za rozumnou cenu 😀 Až bylo prádlo, řekněme lehce přeblaflé, rozhodně né vyprané, tak se dalo vedle do druhého otvoru na ždímání. Na výběr z bohatých tří programů. Pak jen stačilo venku pověsti a modlit se, aby nezačlo pršet. (Někdy pršelo i 3x denně!!!)

A poslední část domu, kterou představím, je koupelka. Další čtení jen pro otrlejší povahy 🙂

DSC00575

Neměla jsem ani sprchu, ani umyvadlo ani náš záchod. Místo toho jsem se musela spokojit s „kádí“ studené vody, hrníčkem s uchem, tureckým wc a druhým otvorem v zemi, kam odtékala voda „po sprše“. Kohoutek byl v místnosti jenom jeden, ale moc nefungoval, tak se voda do kádě napouštěla z venku hadicí. Splachování nebylo, používal se ten hrníček a voda z kádě.

Samotné „sprchování“ bylo velmi vtipné. Hrníček měl obsah max. 1 litr, takže umýt si třeba vlasy, bylo docela na dlouho 😀 Na studenou vodu jsem si asi po měsíci zvykla.

Vzpomínáte, jak jsem na začátku psala, že jsem bydlela v jednom z nejluxusnějších domů v daném městě? Nechtěli byste vidět koupelku sousedů 😀

Zajímavost na konec: Nikdy jsem se nesprchovala sama 😛 Spolu se mnou v místnosti byli ještě: komáři, broučci, ještěrky a občas i švábíci.

Doufám, že jsem vás hlavně koupelkou moc nešokovala a budete se těšit na další články.

Co myslíte, zvládli byste bydlet v něčem takovém?

Marti ♥

Komentáře
  1. Jasmína napsal:

    Ježiš tak tenhle článek mě vážně pobavil ! V Indonésii jsem byla minulý léto na 4 týdny (Bali, Lombok, GilliAir – nejkrásnější ostrov na světě!!, Jakarta). Když jsem viděla ty fotky a četla zkušenosti s „koupelnou“ (jestli se tomu dá tak řikat), uplně sem si to všechno živě vybavilo! Jezdili jsme po nejlevnějších ubytovnách, měli jsme i příležitost spát u místních, takže můžu jen potvrdit, že takhle to vypadá všude a tohle je ještě luxus 😀 zážitek na celej život, ale jen pro otrlé povahy 😀 tenhle rok jsem byla v Indii a na Srí Lance, a řeknu ti že v Indii taky žádnej med v tohle ohledu 😀 čůrat s 16kg krosnou na zádech na tureckym záchodě – bomba! 😀

    • inspiruj.me napsal:

      Jj přesně, úplný luxus, všechno lepší než řeka za vesnicí 😀
      Máš někde zážitky z cest poznamenané ? Ráda si počtu 🙂

      • Jasmína napsal:

        Mam je pouze ve formě zápisků/deníku ručně, ale uvažuju, že někdy v budoucnu založim o mém cestování blog 🙂

  2. Veronika napsal:

    Fuuuha, tak ako človek si dokaze zvyknut na vsetko, ale toto je uz moc 😀 Som rada, ze byvam na Slovensku..ale ako izbu si mala este celkom v pohode 🙂

    • inspiruj.me napsal:

      Asi se pustím do článku, jak jsem bydlela na Srí Lance, protože to byl teprve hard core 😀 Člověk si pak aspoň uvědomí, jak úžasně se má doma v Evropě <3

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *